Obsah filmu Synové hor
O velikonocích roku 1912 zvítězil v mezinárodním lyžařském závodě v Krkonoších český závodník Hanč. O rok později na stejných místech tragicky zahynul, když se pokusil o záchranu kamaráda.
Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu
Bohumil Hanč a Václav Vrbata byli prostí čeští tkalci z menšinového podkrkonošského kraje. Oba dobří vlastenci, sportovci a nejvěrnější přátelé, zahynulí hrdinskou smrtí v boji a rozbouřenými živly při mezinárodním lyžařském závodě v Krkonoších v r. 1913. Jejich pohnutý příběh, zapsaný hluboce v paměti krkonošského lidu, zpracoval v románové formě František Kožík v knize "Synově hor", která je...
O velikonocích roku 1912 zvítězil v mezinárodním lyžařském závodě v Krkonoších český závodník Hanč. O rok později na stejných místech tragicky zahynul, když se pokusil o záchranu kamaráda.
Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu
Bohumil Hanč a Václav Vrbata byli prostí čeští tkalci z menšinového podkrkonošského kraje. Oba dobří vlastenci, sportovci a nejvěrnější přátelé, zahynulí hrdinskou smrtí v boji a rozbouřenými živly při mezinárodním lyžařském závodě v Krkonoších v r. 1913. Jejich pohnutý příběh, zapsaný hluboce v paměti krkonošského lidu, zpracoval v románové formě František Kožík v knize "Synově hor", která je předlohou stejnojmenného filmu, vytvořeného letos režisérem Zdeňkem Dubou.
Oba autoři filmu mají se sportovní thematikou již bohaté zkušenosti (spisovatel Fr. Kožík zpracoval životopis Emila Zátopka a Čeněk Duba natočil již čtyři hrané a dokumentární sportovní filmy), což se také projevilo na hodnotě sportovních pasáží díla. Hanč, Vrbata i jejich druhové byli však také živoucími lidmi s bohatými osudy, kteří v hraném filmu se měli stát dramatickými postavami. Jejich skutečné osudy se pak měly promítnout do dramatického děje. Film však vytváří jen řadu portrétů, časově jen povrchně zakotvených a dramaticky neskloubených. Příběh se sice odehrává v roce 1913, ale mohl být umístěn stejně tak dobře o dvacet let později - nemá totiž žádnou výraznější pečeť doby, a to ani v charakterech a jednáni postav, ani v kresbě prostředí. Jeho největším nedostatkem je však bezkonfliktnost: děj plyne jako rozprávka, lidé jsou jako ze škatulky. Není zde přátel ani nepřátel, o bídě se pouze hovoří, ale nikde ji není vidět, hrdina je prý přepracován - ale filmový Hanč překypuje svěžestí a pořád má dost sil na mimořádnou činnost všeho druhu. Drama, založené na vývoji charakterů nebo na jejich vzájemných konfliktech, nemohlo ovšem při takovém postupu vzniknout. Autoři však s vkusem a bez banálností vytvořili filmovou legendu, která dobře poslouží - zejména mládeži - jako ( vzor hrdinství a obětavosti.
Hanč i Vrbata milují stejnou dívku - Jaroslavu, jejíž srdce však patří prvnímu a o lásce druhého snad ani neví. Tato skutečnost je zdůrazněna až zbytečně: v ději se z ní téměř nic nevytěží. Vrbata beze slova ustoupí svému příteli a nadále je horlivým strážcem štěstí Hančova rodinného krbu. (Podobně "daný" je ve filmu i problém menšinový: vlastenecký učitel Buchar se o něm sice letmo zmíní, ale ve filmu vidíme jen horlivou organizační a sportovní činnost Čechů, mezi nimiž se občas mihne episodní fiqurka německého tkalce.)
Nepřátelé (nebo alespoň odpůrci) jsou "zastoupeni" pouze německým závodníkem Bartelem, který kouká před závodem na Hanče jako kakabus a vůbec se chová nepřívětivě; když mu však Hanč pomůže v obtížné situaci na trati, rychle e ním uzavírá věrné přátelství. Stejně povrchni je v "Synech hor" i protichůdný cit - přátelství Hanče a Vrbaty, které se silně projeví jen v závěru filmu: v předchozím ději se omezuje na úsměvy a stisky rukou a z Vrbatovy strany na horlivou servilnost, která s opravdovým přátelstvím má pramálo co společného.
"Synové hor" končí po tragickém závěru symbolickým záběrem na pomník Hanče a Vrbaty. Autoři však jejich pomníky tesali v celém průběhu filmu, a to přímo na obou postavách. Všechno přirozené, lidské a třeba i drsné je pečlivě uhlazováno a glorifikováno do nadzemských poloh. Kdo zná strašlivý úděl domáckých tkalců v minulosti, dřinu do úpadu a za ní žebrácký groš, ten jedině může pochopit, jaké sebeobětováni znamenalo, chtít ještě sportovat - nota bene závodně. Učesaná bída a symbolická práce filmových "tkalců" toto opravdové odříkání však téměř bagatelizuje. Hanč i Vrbata jsou stavěni na sypký piedestal: proto nelze věřit, že jsou pracujícími lidmi z masa a krve, že se v těchto uhlazených, přecitlivělých mládencích skrývají houževnatí, tvrdě pracující a proto i vítězní čeští horalé. Patři na pomník, ale ne do příběhu ze života, ne do dramatu.
Již název filmu napovídá spojení, nebo dokonce prolínání přírody a jejich obyvatel lidi a hor. V průběhu téměř celého filmu však stoji tyto dva prvky v ostrém protikladu. Kameraman Josef Střecha vytvořil řadu poutavých záběrů překrásných krkonošských scenérii, působících v sněhovém rouchu ještě malebněji. Netknutá krása těchto obrazů je však okamžitě narušena, jakmile se na nich objeví lidé - totiž postavy filmu. Nějak jako by sem tyto kráčející sochy nepatřily. O to větší hold je třeba vzdát tvůrcům filmu za závěrečnou část, která strhujícím způsobem kreslí dramatický boj lidí s přírodními živly v tragickém nedokončeném závodě. Režijní i obrazová koncepce má zde hodnotu bezprostřední reportáže, v níž tragika a vzruch událostí nepotřebují komentáře. Tady patří příroda i lidé opravdu k sobě, jako bojovníci na život a na smrt. Kdyby touto synthesou byl naplněn celý film mohli jsme přivítat veliké dílo . .
Pietně dokonalý Hanč, jehož životní osud je až po tragický konec rovný jako stůl, nedal Josefu Bekovi příležitost k tvorbě živé postavy. Hromada dobrých vlastností, které ve filmu defilují jako mravoličné čtení, bránila herci v navození potřebné dramatické gradace. Proto je Bekův Hanč bezkrevným čítankovým hrdinou, ovšem ne vinou představitele. Obdobně jsou postiženi i Vrbata Jiřího Valy a Jaroslava Svatavy Hubeňákové, která v "Synech hor" absolvovala svůj filmový debut.
Jediná z postav - vlastenecký učitel Buchar - se v podání zasloužilého umělce Jaroslava Vojty povznesla nad šedý průměr ostatních líbivých bytostí a přerostla v rázovitého kantora plného hřejivě, ale lidově prostého pathosu. "Synové hor" vyšli z živé skutečnosti z veliké a krásné pravdy, která si zasloužila stát se filmovým námětem. Zpracována v nedramatické schema, stala se však tato pravda suchopárným naříkáním. Osud dvou přátel je silný v závěrečné části filmu - v jejich boji s přírodou, tragické smrti a majestátní poslední cestě na ramenou druhů ve sportu i v životě. Děj, který tomuto závěru předchází, není však dost silný a přesvědčivý, aby v uměleckém díle hlouběji zapůsobil.Autor/Zdroj: Dvořák Ivan/dobová recenze < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 24.1.2012
Film je natočen podle skutečné události, můžeme navštívit jejich pamětní desku. Ale také si říkám, že pro herce Josefa Beka a Jiřího Valu to nebylo asi slastné natáčení v tý číně počasím, které na horách měli vytvořeno. Myslím, že jsem četl o skvělém herci Josefu Bekovi, že natáčení trochu odnesl zdravím, čímž trpěl až do konce života....
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 27.9.2009
Opravdu sugestivní zpracování skutečné události z počátku 20. století,kdy při lyžařských závodech v čekých Krkonoších zahynuli dva muži. Nádherná síla lidské solidarity, s níž se k záchraně kamarádů spojili ti,kteří si byli ještě před chvílí soupeři. Dokázali zapomenout na národnostní třenice i sportovní rivalitu a pokusili se zlomit mrazivou sílu přírody. Bohužel marně...
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 30.10.2008
Kolegové snad odpustí.......že se budu "opičit" podle jejich komentářů, ale opravdu to tak cítím. Tento film se vymyká běžné těžce budovatelské tvorbě 50. let. Jak už tady bylo velmi správně řečeno - je o hrdinství obyčejných lidí, o lidském neštěstí, ztrátách blízkých bytostí...a v tomto případě není rozhodující politický režim, ale skutečně hlavně cena lidského života. V globálu nemám filmu co vytknout - výborné herecké výkony hlavních představitelů, něžná tvář zapomínané herečky Svatavy Hubeňákové, dobře snímaná kamera, dramaticky znějící hudební podbarvení, divákovi je opravdu mrazivo a není to jen tou zimou, kterou ve filmu vidíme, ale zejména mrazí z neštěstí, o němž tento výborný snímek pojednává.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 13.7.2008
film o vlastenectví ,hrdinství sportovním duchu a jednom závodě kde si náhlá změna počasí vyžádala tu největší daň.V době natočení jeden z mála filmů,který se snažil odprostit od budovatelsko komunistické atmosféry i když scéna chudých nadšených sportovců které vykořisťuje zlý kapitalista nesmí chybět.Velmi dobře zpracovaná vánice,člověku je přitom taky docela zima
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 12.3.2008
Tento film má co řícijakékoliv době, jakémukoliv režimu. Hrdinství obyčejných lidí, jejich touha něco dokázat, to tomuto filmu nemůže nikdo odepřít. Příběhy obyčejných lidí posazených do drsného prostředí, vždy se mi tajil dech při vzhlédnutí tohoto filmu. Z herců již, bohužel, snad nikdo již nežije.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film