Obsah filmu Strakonický dudák
Pohádkový příběh o dudákovi, který hledal slávu a bohatství ve světě, ale pravé štěstí našel až doma.Tuto druhou filmovou verzi natočil K.S. v nepřesvědčivých ateliérových stavbách a v toporné divadelní stylizaci.
Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu
PŘED KONCEM roku se objevil v našich kinech nový barevný film "Strakonický dudák", filmový přepis známé a námi všemi milované dramatické báchorky národního klasika Josefa Kajetána Tyla. Od své premiéry běží film při vyprodaných domech a kdo jezdí pražskou tramvají, může často slyšet lítostivý povzdech těch, na které se zase nedostalo. Není třeba dlouho mluvit o předloze. Tylovu...
Pohádkový příběh o dudákovi, který hledal slávu a bohatství ve světě, ale pravé štěstí našel až doma.Tuto druhou filmovou verzi natočil K.S. v nepřesvědčivých ateliérových stavbách a v toporné divadelní stylizaci.
Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu
PŘED KONCEM roku se objevil v našich kinech nový barevný film "Strakonický dudák", filmový přepis známé a námi všemi milované dramatické báchorky národního klasika Josefa Kajetána Tyla. Od své premiéry běží film při vyprodaných domech a kdo jezdí pražskou tramvají, může často slyšet lítostivý povzdech těch, na které se zase nedostalo. Není třeba dlouho mluvit o předloze. Tylovu hru o dudáku Švandovi, který odejde do světa za penězi a slávou, aby poznal na vlastní kůži, že mu žádná sláva nedovede nahradit domov, vlast a lásku milované Dorotky, tuto klasickou hru a přitom současně lidovou v nejlepším slova smyslu znali u nás tisíce a statisíce diváků a čtenářů. "Strakonický dudák" zůstává trvale na repertoáru divadel a zvítězil i daleko za hranicemi. Jeho vášnivě vlastenecká tendence, bojující proti kosmopolitismu, mu otevírá prostá srdce. Připočtěme k tomu tylovskou čirost postav, prostotu, krásu i živost Tylova jazyka, mravní velikost myšlenek i zase romantickou pohádkovost, se kterou vystupují ve hře lesní víly, polednice a divoženky, a poznáme bez námahy, co získává této Tylově hře stále novou a stále svěží lásku diváků. Dobře to vyjádřil Jiří Hálek, když v doslovu k novému knižnímu vydáni Tylových dramatických báchorek napsal: "V příběhu Švandy dudáka, který najde po všem svém bloudění své místo na světě, své lidské štěstí uprostřed českého lidu, vytvořil Tyl jeden z nejhlubších obrazů českého člověka. V Strakonickém dudáku ukázal Tyl hluboké prameny naši síly, ale i typická nebezpečí a nedostatky naší povahy."
Jak set divit, že tato vpravdě národní báchorka, báchorka k tomu navíc plná pohádkového kouzla, lákala filmaře? Již roku 1937 zfilmoval Strakonického dudáka režisér Svatopluk Inneman. Mnozí si pamatují ještě postavu Švandovu, kterého tehdy představoval Jiří Dohnal. Tenkrát však nebyla příznivá situace k tomu, aby film ztvárnil Tylovu hru zcela důstojně. Tím příznivější situace pro tento velký umělecky počin je však dnes.
Laureát státní ceny Karel Steklý sáhl nyní po Tylově předloze a pietou a úctou, kterou si tato klasická lidová hra zaslouží. Po bohatých zkušenostech z takových filmů, jako byla slavná "Siréna" a v poslední době především "Anna proletářka". odvážil se Steklý zfilmovat Tyla. Mnohé se mu zdařilo, někdy se do černého nestrefil.
Zdařilo se - a za to budiž zvláštní dík - natočit film, ze kterého nezmizel Tyl. Především opojný Tylův jazyk promlouvá a plátna nezměněn, a je to přímo koncert, lahodící uchu i srdci svou prostotou, lidovostí i výrazností. Při tom však není filmový přepis ani divadlo, ani zase film a to je jeho nedostatek. Režisérův záměr natočit podobný druh filmu, jako byl sovětský přepis Goqolova "Revisora", nedospěl až k cíli. V tomto směru zůstal za svým vzorem. Bylo to jistě těžké, avšak nutné rozhodnout se pro větší odvahu inscenací a ponechat Tylovu předlohu, ale přenést ji do filmu. Film příliš často připomíná jen zfilmované divadelní scény. Jindy zase se rozhýří, hlavně v tricích, až do nezdravé premiéry.
Podařilo se ve filmu zdůraznit vlasteneckou notu, podtrhnout notu bojovnosti proti kosmopolitismu a vyzdvihnout v postavách . jejich mravní velikost spolu s jejich lidskou prostotou. Proto mi bylo nepochopitelné, co myslil Antonín Malina. když napsal do Obrany lidu, že "bylo nutné myšlenkový obsah předlohy domyslit a vidět ji v té šíři a souvislosti, jaké nám poskytuje velký časový odstup." Domnívám se právě, že tohle film se zdarem udělal a zjistil stejně, jako zjišťují s radostí diváci, že na Tylovi není co měnit, že předloha nezestárla! '
Podařilo ae také vytvořit film výrazně národní, český. Tomu pomohla vynikající hudba Jana Seidla. Tomu však víc než co jiného napomohla místy až básnivá, ale realistická kamera Václava Huňky, tlumočící nám hlavně na začátku překrásné obrazy české krajiny. Tím nepochopitelnější byla proto pisateli těchto řádek výtka autora recenze ve Večerní Praze Pavla Gryma, který napsal: "Očekávali bychom, že film obohatí hru především pěknými záběry typické jihočeské krajiny. Nenajdeme je tu skoro vůbec." To tedy není pravda a stejně není pravda to, co napsala pardubická Záře: "Kamera Václava Huňkv nehýří lacinými barvami, ale vyhledává si barvy, které jsou pro českost díla nejcharakterističtější, třebaže se zdá, že zabíhají do laciné pohlednicovosti." Čert sám ví, oč jde? Tak pohlednicovost nebo nepohlednicovost? Laciné barvy, nebo ne laciné barvy? Zůstává však skutečností, že film má barvy pěkné, že obrazy krajiny je v něm dost, a že právě práce kameramana spolu a režisérovou přispěla k ryzí českosti.
Podařilo se také ve filmu vyjádřit onu vzdálenou orientální zemi, Machometánii, kterou podle režisérova záměru (se kterým souhlasím na sto procent) nelíčí jako nějakou pohádkovou smyšlenku, nýbrž jako zcela reálnou, skutečně existující zemi. Tak ji mšl nepochybně také na mysli Tyl. Protože nebezpečí, ve kterém se Švanda ocitl, je nebezpečí skutečné, pravdivé, jako je skutečný, pravdivý a realistický celý jeho příběh, čemuž neodporují pohádkové složky díla.
A tu jsme d čertova kopýtka celého filmu. Nepodařilo se mu svázat dohromady reálný svět se světem báchorky. Scény, ve kterých vystupují lesní víly i polednice, Švandova matka, scény a divými ženami a jinými strašidlv jsou přes všechna kouzla vyspělé filmové techniky jakoby primitivnější, než ostatek filmu. Rozhodně jsou chladnější. Je to škoda, protože film měl v tomto směru jistě proti divadlu větší možnosti. Nepodařilo-li se mu jich využit, stalo se tak možná právě proto, že se o to snažil příliš.
Z postav nás zaujme především dudák Švanda Josefa Mixy, jeho milá Dorotka v podáni Marie Tomášové, nezapomenutelné služtičky Anny z posledního filmu režiséra Steklého, z "Anny proletářky". Tyto obě postavy jaou tylovské, Mixa tou rozkolísaností svého Švandy, Tomášová pak právě naopak podmanivou čistotou krásného charakteru své Dorotky. Pochopitelně připoutá naši pozornost krásná postava českého muzikanta, nerozlučného Švandova přítele Kalafuny. Dal ji tylovské lidské teplo zasloužilý umělec Ladislav Pešek. Za to postava Korduly Kalafunové jako by vybočovala z této galerie tylovských postav i dalších postaviček. V postavě Vocílky vytvořil Rudolf Hrušínský typ odporného příživníka, představitele měšťáka z doby Tylovy, který se "dral na slunce".
V celku můžeme tedy říci, že přes nemálo nedostatků se zařadil filmový přepis Tylova "StrakonickEho dudáka" mezi úspěchy našeho státního filmu. Pomůže, a už mocné pomáhá, jak o tom svědčí již dosavadní jeho úspěch, rozšířit Tylovo umění i myšlenky mezi další desetitisíce nadšených diváků. Závěrem chtěl bych říci, že naše novinářská kritika přijala film sice s výhradami, celkem však kladně. jen v bratislavských listech Pravda a Lud nabrousili si soudruzi recenzenti pero ostřeji. Naproti tomu brněnská Rovnost zase nenašla na filmu ani chlup špatnější. To také není dobře. Protože Steklého film přes jeho oblibu a právě i pro jeho oprávněnou oblibu u diváků kritisovat musíme. Poněvadž je v něm ono "cosi", co těžko postihnout. Snad je to nedostatek filmového pohledu. Snad to pramení z nepříliš podařených scén pohádkových, které ani záběrově nevyšly nejlépe. Snad to pramení z lítosti, že nám film neukázal právě to, co nejlépe mohl, totiž kouzelnou moc Švandových dud. (To by ovšem se dostal více do pohádky. než bylo úmyslem jeho tvůrců.) Snad . . . Je tu však něco, co přes všechny klady brání abychom tomuto filmu srdečně přijímaném také z celého srdce bouřlivě zatleskali.
Nu, snad tedy při příštím filmu na námět J.K. Tyla.
Autor/Zdroj: Kliment Jan/dobová recenze < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 27.5.2012
Tenhle Švanda se mi moc nelíbí. Místo pohádky nebo lépe báchorky je to taková agitka, prostě Tyl úplně jinak. Mně tomu schází ta poezie, herecké výkony jsou afektované až příliš jakoby šlo o antické drama. Ne,nepotřebuju vidět Tyla takto.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 17.8.2011
I když je film natočený v atelierech, je na tu dobu hezky zahraný. A herci jako Pešek nebo Hrušínský dodávají ději šmrnc. Už je to klasika českého filmu.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 7.1.2010
Tak jsem po letech opět "jukl" na tuto pohádku a musím říct,že je stále pěkná a dá se na ni dívat.
Nejvíce se mi líbil skvělý herecký výkon Rudolfa Hrušinského.To byla podívaná.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 19.12.2009
Docela povedená, i když spíše divadelní verze pohádkového příběhu o Švandovi, synovi lesní víly, který se nechá zlákat světským pozlátkem a vidinou rychlého zbohatnutí. Ani jeho věrná a moudrá Dorotka ho neodradí od vandrování po světě a když dudák potká falešného vyžírku Vocílka, je na pořádný průšvih zaděláno... Naštěstí i v dramatických pohádkách pravá láska překoná všechny překážky a zlo bývá vždy potrestáno...
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 10.10.2009
Dnes již skoro zapomenutá skvělá pohádka a moc dobrá
přímo skvělé je obsazení.Dobro a zlo je zde podáno skvěle.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 27.9.2009
Pohádkový příběh českého muzikanta, pojatý téměř hororově - no, aby ne, když sám Švanda je synem lesní víly,která se pro lásku k člověku stala divou ženou. Ještěže chudáka Švandu nečetl pan Hitchcock - ale i tak mi to kdysi stačilo. Poprvé jsem tenhle film viděla někdy ve druhé třídě základní školy a musím říct,že půlnoční rej duchů pod šibenicí ve mně zanechal dlouholetou vzpomínku. (a jednomu spolužáčkovi dokonce lehce zvhlčil kalhoty) Dnes už se u téhle národní báchorky samozřejmě nebojím,a tak se na ni ráda podívám znovu a znovu... Moc se mi totiž líbí!
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 30.12.2008
Pohádka trošku jinak......předně se omlouvám J. K. Tylovi, že jeho hra Strakonický dudák se mi nelíbila ani ve čtené podobě. Navíc paní učitelka v 7. třídě nás ji nutila číst stále dokola a trvala na zahrání scénky, což moje antipatie ještě prohloubilo:-) To samozřejmě ale nesouvisí s filmem. Nevím, co o něm říct, je to poměrně věrný přepis původního dramatu, takže po této stránce snad bych žádné výhrady neměla. Je zde i výborné herecké obsazení, zejména R. Hrušínský, Vl. Fabiánová...ale zkrátka je to příběh, který mne nebaví. Je to opravdu taková pohádka, která vlastně ani pohádkou přímo není, také to není přímo film pro děti, ale nebaví mne ani jako dospělou. Spíše podprůměr.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 30.12.2008
Pohádka, která mne moc nezaujala. Lépe řečeno jsem jí moc nepobrala. Chvíli se to tváří jako film, chvíli jako pohádka.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 25.12.2008
Pohádka Strakonický dudák se trochu vymyká českým zvyklostem, je dosti ponurá a trochu moc dramatická. kdo by ji ale neznal, alespoň z knižní podoby. Musím říci, že jako dítě jsem z téhle pohádky měla strach. Určitě bych ji nedoporučila pro malé děti. Je dost děsivá a mohla by dětem přinést špatné sny.
Jako film dramatické kategorie je to paráda - vynikající efekty, dobrá myšlenka, krásná výprava, ale spíše jako film pro dospělé nebo dospívající, jisně ne pro malé děti.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 2.6.2006
Strakonický dudákPohádkový příběh podle divadelní hry J.K. Tyla ve velice pěkném hereckém obsazení našich předních herců.Lehkomyslný Švanda dudák v podání K.Mixy, který podléhá vychytralému Vocílkovi - ztvárnil Rudolf Hrušínský. Je tu pěkná ukázka lidských charakterů, a nakonec, což mám ráda - dobro a láska vítězí....:o)
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film