Obsah filmu Sonáta pro zrzku
Na letošním XXI. festivalu filmů pro děti a mládež v Gottwaldově získal hlavní cenu – Zlatý střevíček – celovečerní film režiséra Víta Olmera nazvaný SONÁTA PRO ZRZKU. Scénář společně napsali Vojtěch Vacke (autor námětu) a režisér a pokusili se jím vyprávět příběh o životních zmatcích, které pronásledují patnáctiletou Petru. Tahle spíš holka než slečna je svými koníčky i chováním podobná víc stejně starým klukům, s nimiž hraje fotbal a mezi nimiž se cítí volněji než mezi „dospěláckými“ spolužačkami. Má problémy s pihovatou tváří a zrzavými vlasy, s prvními nesmělými náznaky lásky, vážením charakterových hodnot a rozhodováním, čemu dát...
Na letošním XXI. festivalu filmů pro děti a mládež v Gottwaldově získal hlavní cenu – Zlatý střevíček – celovečerní film režiséra Víta Olmera nazvaný SONÁTA PRO ZRZKU. Scénář společně napsali Vojtěch Vacke (autor námětu) a režisér a pokusili se jím vyprávět příběh o životních zmatcích, které pronásledují patnáctiletou Petru. Tahle spíš holka než slečna je svými koníčky i chováním podobná víc stejně starým klukům, s nimiž hraje fotbal a mezi nimiž se cítí volněji než mezi „dospěláckými“ spolužačkami. Má problémy s pihovatou tváří a zrzavými vlasy, s prvními nesmělými náznaky lásky, vážením charakterových hodnot a rozhodováním, čemu dát přednost: sportu, táborničení (vede pionýrskou družinu) nebo muzice. Doma samozřejmě chtějí z dcery něco mít (energickou matku hraje výborná Laďka Kozderková), jenže dospělí naštěstí vstupují se svými představami o životě a výchově potomstva do Petřina světa téměř ideálně: s citem, taktem, kamarádstvím a moudrým pochopením. Nejde jenom o zázemí rodinné, ale také o vztah učitele k nadanému žáku (tato linie vůbec patří k velmi působivé části filmu) a vedoucího oddílu k dětem. Je sympatické se na podobnou harmonii dívat, nepůsobí v celku rozhodně vymyšleně (ostatně nezapomínejme, že snímek je určen především dětským divákům, i když myšlenkovou úrovní a zpracováním nebude rozhodně nudit ani jiné věkové kategorie), nicméně v tomto směru si možná tvůrci Sonáty pro zrzku přece jenom svůj nesnadný úkol ukázat nově a současně svízele patnáctileté dívky trochu zjednodušili. Petra totiž má kolem sebe vždy někoho z dospělých, kdo jí naslouchá a chápe (půvabnou etudu vytvořil v roli dědečka lidový vypravěč Lebánek), kdo má pro ni čas, kdo jí v zatrápených váháních a rozhodování pomáhá. Je to samozřejmě dobře, ale z praxe víme, že tu probleskuje přece jenom idyla.
K velkým přednostem snímku patří vedle citlivě uplatněného pedagogického pohledu na věc to, že ani očima dospělého diváka nenacházíme motivační naivity nebo nahrané pseudoproblémy, že zkrátka tomu, co Petra prožívá, uvěříme. A dá se předpokládat, že z druhé strany v ní najdou nešablonovitou hrdinku i ti, jimž je Sonáta pro zrzku určena především – totiž odrůstající diváci dětští.
Před nedávnem vznikl o hrdinech přibližně stejného věku jiný film, barrandovský titul režiséra Karla Smyczka Jen si tak trochu písknout. I když má jinou polohu a sleduje jiný cíl (a je především určen vyloženě dospělým), nabízí se v některých momentech letmé srovnání. Je-li v Sonátě pro zrzku víc pochopitelné stylizace a výchovného akcentu, spojuje oba mladé režiséry vnímavost pohledu a realismus, s jakými se na generaci rychle odrůstající dětské konfekci podívali: že totiž nehledali jen zajímavý popis, ale dokázali vystavět na problémech blížícího se dospívání a zrání charakterů opravdově dramatickou látku.
Vraťme se však k samotné Sonátě pro zrzku. Představitelka Petry Stáňa Coufalová zvládla úskalí své rozsahem nemalé role a obsáhla v postavě spoustu požadavků najednou: subtilní projev, ryze sportovního ducha, tábornický zápal i muzikantské nadání. Vít Olmer vedl herce (či lépe řečeno – většinou neherce) s jistotou a dosáhl značné autenticity, v čemž mu byla oporou i kamera Juraje Fándliho. Pěknou svěží hudbou přispěl k filmu Petr Ulrych.
Sonáta pro zrzku je cenná šíří vztahů a problémů, jež zachycuje a k nimž se vyslovuje. Přemýšlí neustále v rovině kolektiv – jedinec a naopak a dospívá k objevnému obrazu probouzející se harmonické osobnosti.
Na závěr však jednu poznámku. Tento týden byl v distribuci film uváděn (odpoledne) s publicistickým snímkem o norimberském procesu, v němž se na dokumentárních závěrech připomínají mj. zvěrstva nacistických zločinců. Je to otřásající svědectví. Ale tento týdeník je zcela jasně pro dospělé a neměl být mechanicky promítán i při dětských představeních. Tady se tedy zřejmě stala chyba. K Sonátě pro zrzku, vzhledem k publiku, které na ni chodí a s kterým se počítá, tenhle předfilm připojen být určitě neměl.
KAZDA, Lubor. Sonáta pro zrzku: Nový snímek z filmového studia v Gottwaldově. Rudé právo. 1981, roč. 61, č. 197 [21. srpen], s. 5. < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (2)
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 16.5.2008
Co je se Stáňou Coufalovou?Film bych klasifikovala jako lehce nadprůměrný, nijak nevybočující z řady, chvílemi příliš monotónní a nezáživný, o moc lepší není ani jeho literární předloha. Zajímá mne však, jaký osud měla Stáňa Coufalová z titulní role. Před pár lety byl v televizi její osud přiblížen jakožto narkomanky, od té doby se o ní nic neví...Byla velmi nadaná ve svých dětských rolích a je škoda, že životní osudy rozhodly jinak, dnes by byla jistě velmi dobrou herečkou. Máte-li někdo o ní nějakých zpráv, napište, děkuji.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne