Po pořízení snímku jsem toužil od chvíle, kdy jsem   v dokumentu o bojových filmech viděl část   závěrečného souboje, kde mě zaujal nejen výborný   boj, ale také podle mě výtečná hudba.
Film je   bezesporu inspirován zejména Tuctem špinavců, jen   zpracován východním způsobem. Hongkongského humoru   tu skutečně není tolik, někdy je hodně drsný (smrt   Kokty, mělo-li to být i "vtipné"); boje   a některé likvidace protivníků tradičně na vysoké   úrovni, někdy s hodně velkou nadsázkou (Hungův   šplh na strom s pomocí nožů; pérování). Překvapilo   mě složení výsledně přeživších.

Kung-fu souboje jsou, především v podání Sammo   Hunga, Biao Yuena a Wah Yuena, na úrovni jaká je   u většiny asijské produkce zvykem, takže více než   kvalitní. Oni to ti kluci šikmoocí ani jinak   neumí. Mimo to, by se našlo i pár dobrých   vychytávek, jako třeba zabíjení řapíkem listu,   scéna z hadem apod., a hlášek. Odkazy, či spíše   použité scény z jiný filmů, sice nepotěší, ale   alespoň donutí diváka přemýšlet, kde to či ono už   viděl, bylo toho dost, Lovec jelenů, Rambo II….   Hongkongský „humor“, jež považuji za jedinou   závažnější vadu na asijské kinematografii, byl pro   tentokráte dosti upozaděn, přesto se i zde několik   trapností vyskytlo, postava Kokty, strýček magor   nemagor, a několik dalších.
Celkově se však   jedná o typickou akční béčkovou produkci   osmdesátých let, či-li pro mne slabota, obsahující   obvyklé aspekty, jako je např. přehršel mrtvých po   jednom výstřelu, naprosto přesná muška těch   „kladných“ a vychýlená mířidla těch „špatných“,   hrdinské kecy, výbuchy, zpomalovačky atd., což   všechny klady přebíjí.