pro evropana málo pochopitelné
Harém je film přibližující nám dokonale   tabuizované prostředí. Mnoho scén je velmi   zajímavých a zřejmě i velmi uvěřitelných. Dlouhé   prsty matky a ochota obětovat téměř cokoliv za   post favoritky. Taktické zákulisní boje,   nevraživost a podlost jsou na denním pořádku.   Přesto je na tom životě něco tolik zvláštního,   něco, čeho se v závěru filmu obyvatelky harému   nechtěly vzdát. Velmi zvláštní je jistě i pohled   na život a postavení eunuchů. Eunuch beznadějně   zamilovaný do jedné ze svých svěřenkyň je asi   situací neobvyklou, ale o možnosti její reality   můžeme my jen spekulovat. Předpokládám, že dost se   na snímku vyřádili kostyméři. Typicky pestré,   zdobené ošacení muslimských žen jednoznačně musí   každému oku lahodit. Tolik ke kladům snímku. Co mi   však trochu vadilo a snižovalo jinak příznivé   hodnocení filmu, byla jakási rozštěpenost dějové   osy a pro mě absolutní nelogičnost časové smyčky,   kdy jedna z mladých žen poslouchá vyprávění jejího   vlastního životního příběhu a současně o pár   desítek let později ona sama vypráví tentýž příběh   náhodné posluchačce. Že tomu nerozumíte? Nevadí,   ani já jsem nerozuměl, prostě jsem to jen s   pochopením a úsměvem přešel. Přesto všechno   hodnotím film poměrně vysoce a myslím si, že stojí   za zhlédnutí. Určitě totiž rozšiřuje obzor našeho   poznání světa zase o kousek dál