Zdařilé psychologické drama spojené s kriminální   zápletkou. Film zrovna nepatří mezi mé oblíbené ze   sedmdesátých let, ale oceňuji zdařilé výkony   hlavních představitelů, zejména Karla Hogera a   Martina Růžka.

K obrazovce jsem usedla těsně po úvodních   titulcích. V první chvíli jsem si nebyla jistá,   zda film znám, název jako takový mi neříkal vůbec   nic. Bohužel, už po pár minutách sledování jsem   pochopila, že jsem zase jednou šlápla vedle. V   první řadě jsem (zřejmě jakožto vášnivý milovník   koček) nepřekousla smrt nebohého zvířete. Karel   Höger mě vyloženě nudil jako ve většině svých   filmů svým univerzálním monotónním projevem. Když   ještě ke všemu spustila Jana Brejchová na dabovaný   playback tu příšernou píseň, která mi teprve pak   oživila, že jsem kdysi dávno toto opravdu viděla a   ona písnička se mi nepříjemně zarývala pod nehty,   již jsem to nevydržela a chválila v tu chvíli až   do nebes vynález televizního ovladače. Doufám, že   název si již budu pamatovat a napříště se této   hrůze v televizi již předem vyhnu. Zlaté filmy   pamětnické, i na ty největší kýče se dá koukat,   ale toto jen za trest.

Nejspíš docela právem opomíjená detektivka-   nenadchne, ale ani neurazí... Nejpravděpodobnější   podezřelý byl celkem jasný hned, když se   rozpovídal přítel Šeda. Samolibý Trojan se v   egocetrického necitu změnil velmi překotně, závěr   příběhu - tedy "obrácení Ferdyše   Pištory" nebylo příliš důvěryhodné. Průměrné   hodnocení jako už vícekrát dávám hlavně kvůli   hereckým představitelům.

Viděl jsem film,
ve věku asi 13 let, ale tehdy se mi moc líbil. Mám   rád klasiku 60. let. Píseň heleny buštíkové je   dobrá a dodnes si ji pamatuji. Mně se film dost   líbil.

Na kriminálku je to trochu moc upovídané, na   psychothriller málo nabité, snaha o gradaci děje   dodává některým scénám až nadbytečnou emoční   přeexponovanost, ale vzhledem k hereckému obsazení   to za pozornost stojí. Ústřední píseň není špatná,   ale po x-tém opakování v průběhu filmu jí začnete   mít dost.