Pokus o vraždu

Hodně psychologicky laděná detektivka.   Režisér Jiří Sequens znovu prokázal, že bez   ohledu na názory na jeho charakter svému   řemeslu hodně rozumí. Svými výkony mu pomohla   řada našich předních herců. Některé momenty   tohoto příběhu jsou opravdu silné a zaujmout   může také relativně překvapivé rozuzlení.   Film však bohužel díky velkému důrazu na   psychologickou stránku hodně kolísá v tempu a   celkovému dojmu nepomohla ani (z mého pohledu)   dosti necitlivě vybraná hudba. Podtrženo a   sečteno jde o film, který bych ocenil jako jen   lehce nadprůměrný.

Skutečnost může být docela jiná, než se nám jeví.
Působivé psychologické krimi drama s   překvapivým a nečekaným závěrem. Typické   pro hlavní dramatickou postavu Karla Högra a   ostatních dobře obsazených herců s výjimkou   pana Hanzlíka. Tento herecký výkon v postavě   vyšetřovatele mě docela nepřesvědčil. Byl   málo policejní. I kamera nebyla ve všech   případě dokonalá. Místy se postavy   vychylovaly z obrazu. Líbila se mi ale   dramatizace děje a uvolnění v závěru filmu.

Delší dobu jsem filmu nemohl přijít na jméno   ale od letoška jej jenom chválím. Skvělý   herec Karel Höger na sklonku života natočil   pár dobrých filmů, které se vracejí na   obrazovku pravidelně. Přednosta kliniky   přestane všem kolem sebe důvěřovat, poté, co   nějaký střelec po něm vystřelil do okna. Ze   střelby podezřívá syna, který by chtěl po   jeho smrti přeci jen něco dědit. Doktora   Dvořáčka, který se tlačí na jeho místo,   švagrové syna nemůže ani cejtit, prostě   všichni jej chtějí zabít. Naštěstí má   kamaráda Šedu, což je právník, ale i takové   kamarádství nestojí ani za fajfku tabáku, i   Šeda je s přátelství odstaven. Práskne na   dvoře výstřel, Mudr. Šeda leží na dvoře na   zemi. Přednosta kliniky zírá s okna. Herecký   koncert Karla Högera, Martina Růžka, Niny   Popelíkové i Slávky Budínové...

Psychologický snímek z detektivní zápletkou,   kde tradičně předvedl svůj herecký koncert   Karel Höger. I tato role dokazuje, že to byl   >pan herec<. Zahrál si člověka, jehož   averze ke všemu a ke každému je více než   příznačná a tak se nelze divit, že jednoho   dne odněkud z venku přilítne kulka ze střelné   zbraně. Hledání sebe sama a snaha se na svět   dívat také z jiné stránky, než jen svým   přísným a téměř diktátorským pohledem. To   je hlavní motto tohoto počinu. Na svou dobu   standart, dnes již bohužel místy značně   nudící. Přesto se jedná o dílo, které má co   říct a které vynáší i jisté poselství.   Být morous v životě prostě nepřináší nic   dobrého.

Psychologický film nebo detektivka? Nevím, kam   tento film zařadit. To, že ve filmu hraje   spousta dobrých herců (Höger. Růžek,   Brejchová, Budínová, Abrhám), ještě není   zárukou vynikajícího filmu. Film zachycuje   život primáře kliniky Trojana a všechny jeho   paranoidní myšlenky, že kdekdo usiluje o jeho   život. Nemusím ho vidět opakovaně.

Psychologický a kriminálně laděný příběh   uznávaného profesora z lékařské oblasti. Ten   šéfuje jedné klinice. Má pod sebou sehraný   personál. Tento postarší muž žije sám a do   domácnosti mu dochází hospodařit jeho   švagrová. Ta, stejně jako on, již přišla o   životního partnera. Dojde ke dvěma událostem,   které vyvolají v tomto profesorovi pocit, že   jej chce někdo zabít. Ať už je to otrávení   jeho kočky jedem, tak i kulka z revolveru, která   prolétla z ulice oknem dovnitř jeho bytu.  
Tento profesor napřed nemůže pochopit, proč.   Ale jak tak postupuje čas, tak si uvědomuje, že   je mnoho těch, které mu o život mohou usilovat.   Postupně sledujeme téměř rozpad osobnosti.   Tento člověk v každém jiném vidí   nepřítele.
Hlavní postavu skvěle zahrál   Karel Höger. Je z generace těch opravodvých a   velkých herců. Herectví brali jako poslání a   nebylo pro ne rutinou. Jedna z jeho knih je v   podstatě hereckou učebnicí.

Tento film jsem viděl už několikrát a není   zase tak úplně marný. Samozřejmě, do pravé   detektivky má daleko, ale jsou tu velice dobře   vykresleny charaktery všech postav. S někým   soucítíte a někoho nemáte rádi, Mě   překvapilo rozuzlení, tedy dopadení   skutečného vraha a ta malá chvíle poznání   mě uzemnila. Nikdy bych nevěřil,že vrahem   může být tak plachý člověk. Karel Hoger byl   coby nesympatický a do sebe zahleděný   přednosta kliniky vynikající.

Zdařilé psychologické drama spojené s   kriminální zápletkou. Film zrovna nepatří   mezi mé oblíbené ze sedmdesátých let, ale   oceňuji zdařilé výkony hlavních   představitelů, zejména Karla Hogera a Martina   Růžka.

K obrazovce jsem usedla těsně po úvodních   titulcích. V první chvíli jsem si nebyla   jistá, zda film znám, název jako takový mi   neříkal vůbec nic. Bohužel, už po pár   minutách sledování jsem pochopila, že jsem   zase jednou šlápla vedle. V první řadě jsem   (zřejmě jakožto vášnivý milovník koček)   nepřekousla smrt nebohého zvířete. Karel   Höger mě vyloženě nudil jako ve většině   svých filmů svým univerzálním monotónním   projevem. Když ještě ke všemu spustila Jana   Brejchová na dabovaný playback tu příšernou   píseň, která mi teprve pak oživila, že jsem   kdysi dávno toto opravdu viděla a ona písnička   se mi nepříjemně zarývala pod nehty, již jsem   to nevydržela a chválila v tu chvíli až do   nebes vynález televizního ovladače. Doufám,   že název si již budu pamatovat a napříště   se této hrůze v televizi již předem vyhnu.   Zlaté filmy pamětnické, i na ty největší   kýče se dá koukat, ale toto jen za trest.

Nejspíš docela právem opomíjená detektivka-   nenadchne, ale ani neurazí...   Nejpravděpodobnější podezřelý byl celkem   jasný hned, když se rozpovídal přítel Šeda.   Samolibý Trojan se v egocetrického necitu   změnil velmi překotně, závěr příběhu -   tedy "obrácení Ferdyše Pištory"   nebylo příliš důvěryhodné. Průměrné   hodnocení jako už vícekrát dávám hlavně   kvůli hereckým představitelům.