Přemýšlím, v čem je to údajné filmové kouzlo   těchto filmů.Natočit kdokoliv takovýto film   dnes,je to dle mého mínění propadák.Dlouhé ať již   statické,či přecházející záběry,herci odříkávající   text bez jakýchkoliv náznaků emocí,pomalé až nudné   tempo filmu.Celý film pro mne dělá zajímavým   hlavně skvělá hudba G. Delerua, úchvatné mořské   exteriéry a krásná B.B.Končím,dopisuji a budu   ještě přemýšlet...

Podle mých dosavadních zkušeností čím starší   Godard tím srozumitelnější nebo aspoň   koukatelnější. Už v Pohrdání si pohrává s tradiční   strukturou filmového vyprávění, vrtá zákeřné díry   do trupu filmového přeludu jako hned v úvodu v   sekvenci s pojízdnou kamerou. Ale ještě ve svém   experimentování není tak zarputilý aby z výsledku   (promyšlené kamery, práce s hudbou a zvukem)   nemohl mít požitek i sprostý divák neboli   nefilmař. Svět stříbrného plátna Godard rozhodně   nevidí jako prostor pro únik z všednosti, tuhle   jeho funkci ironizuje, zároveň se ale jeho   možnostem obdivuje. Není mi úplně jasné co víc. Na   Pohrdání se dá ale koukat i jako na příběh rozpadu   jednoho vztahu. Z toho pohledu vyniká výbornými   dialogy, zvláště těmi v Javalovic bytě. BB je   samozřejmě hlavním vizuálním magnetem snímku, ale   ani za svůj herecký výkon se nemusí vůbec stydět.

Oblíbený film mého mládí. Spolu s Bláznivým   Petříčkem od Godarda snad nejlepší. Mladý autor   Paul naštíví se svou ženou Camillou vilu   producenta Prokeše, aby mu nabídl scénář k   připravovanému filmu o Odysseovi. Ale jak má   ochránit svůj projekt proti všemocnému   producentovi? Výborný trojúhelník Palance, Piccoli   a Bardotová.

Oslnivá BB. Zajímavá architektura. Povedená hudba.   To je jediné pozitivní, co o tom filmu můžu říct.   Jinak nuda, nuda, nuda. Dlouhé předlouhé záběry,   nesmyslný střih, podivné dialogy.