Obsah filmu Podobizna
Malíř Roman stejně jako jiní se přesvědčí o tom, že kdo přijde do bližšího styku s portrétem zločinného kupce a lichváře , má díky nadpřirozeným silám portrétu negativně ovlivněn život.
Autor/Zdroj: /Popis
Přiznejme hned na počátku, že Gogolovou Podobiznou poskytl československý znárodněný film svým filmovým divákům umělecky vzácný a hodnotný, nicméně danajský dar. Thematická výlučnost tohoto díla, režijní pojetí i herecký pathos v tom nejlepším filmovém slova smyslu, to snad budou zábrany, které budou negativné působit u nejširších vrstev filmového publika a oslabí kladné přijetí celého filmu. Věřme však raději, že se tyto naše pochyby...
Malíř Roman stejně jako jiní se přesvědčí o tom, že kdo přijde do bližšího styku s portrétem zločinného kupce a lichváře , má díky nadpřirozeným silám portrétu negativně ovlivněn život.
Autor/Zdroj: /Popis
Přiznejme hned na počátku, že Gogolovou Podobiznou poskytl československý znárodněný film svým filmovým divákům umělecky vzácný a hodnotný, nicméně danajský dar. Thematická výlučnost tohoto díla, režijní pojetí i herecký pathos v tom nejlepším filmovém slova smyslu, to snad budou zábrany, které budou negativné působit u nejširších vrstev filmového publika a oslabí kladné přijetí celého filmu. Věřme však raději, že se tyto naše pochyby nevyplní, že Podobizna bude přijata kladně, neboť má příliš mnoho uměleckých aktiv, která mluví pro ni. Především: Podobizna je vážným, úporným bojem o velký umělecký čin. Je to dramatický souboj s látkou, v němž se režisér se všemi svými spolupracovníky pokouší o zaktualisování věčně živé problematiky dobra a zla. A není to, bohužel, jen zápas s látkou, ale i se scénářem, neboť - ten tak docela autorům nevyšel. Vlček se Slavíčkem celkem správně nelokalisovali příběh zeměpisně ani dobově, vyhmátli i dramatické jádro, ale nedovedli udržet dramatickou linku. Drama se jim rozpadlo. Příliš rozvětvená a rozehrátí příběhu spíše brzdící exposice není přece jen tak zlým faux pas, jako závěr. Tam se dramatická linka úplné láme, očekávané vyvrcholení se nejen nedostaví, ale děj se zastavyje, vrací a stává se didakticky nudný. Je to škoda, autoři tím zbořili celou tak pracnou dosavadní výstavbu filmového děje a zabili jeho dramatický účin ~ smysl. Těmito výtkami samozřejmé nemíníme scénář kategoricky odsoudit. Ale na dílo, které si vytklo tak vysoké cíle, musíme brát ta nejpřísnější kritická měřítka.
Zklamal-li nás poněkud scénárista Slavíček, rádi pochválíme Slavíčka-režiséra. Opravdu překvapil. Nepřináší sice žádné režijní objevy, tvořil nám však čísté, jednolité dílo, a věříme, že jen nedostatek
zkušeností zaviňuje občasnou disharmonii nebo neobratnost. (Hlavně v exposici jsou vážné prohřešky ve střihu.) Jedno Slavíčkovi musíme přiznat: udržel film ve stylové jednotnosti, citlivě tlumočil dusnost Gogolovy atmosféry a projevil se jako filmový pathetik v dobrém slova smyslu. (Jen místy snad až poněkud přetáhl.) Slavíček-režisér se osvédčil i v technicky velmi obtížných dlouhých záběrech, kombinovaných přechody v několika interiérech. Nezastírejme si však, že dílo, které nám Slavíček odvedl, to není Gogol, to není Rusko. Je otázkou, zda je takováto režie kladem či záporem pro látku samu. (Vzpomínáme na - Poštmistra !)
Slavíčkovi nikoliv po boku, ale jako rovnocenný umělecký partner stoji v Podobizně kameraman Roth. Jsme si vědomi staré patiny jeho obrazové poesie, jejího šerosvitu i romantičnosti, mohli bychom leckde poukázat i na cestu nejmenšího odporu, nebudeme však hanět, neboť Roth nám v Podobízně předvedl opravdová kouzla. Vdechl svým obrazům náladu, která námi dovede otřást. Připomeňme si jen z scénu v hospodě, kde stín, padající na tvář, spřádá roušku masky, nebo úděsně působivý obrazový přechod z pohledu do zrcadla v mlhové zátiší hřbitovního náhrobku. To je citový úder!
Vačkářova hudba funkčně zapadá do děje, neruší, tlumí nebo zdůrazňuje, podbarvuje měkkým valčíkovým rytmem plesovou scénu, ale - škoda, že nám v Podobizně nezaznělo krví a nervy muzikantské srdce E. F. Buriana.
Zázvorkova stavba stylově dokresluje atmosféru interierů a ve výrazné výtvarné komposici exteriéru deštivé ulice souzní s dramatickým rytmem celého bizarního příběhu.
Herecky... (Nyní je nutná omluva, neboť následující řádky vlastně měly být na počátku kritiky.) Herecky je celý film velkým triumf Vladimíra Šmerala. On má lví podíl na uměleckém zdaru Podobizny, jej jistě zahrne nejvíce gratulací a patrně i výtek. Nemusí jim popřávat sluchu, nebudou na místě. Pathos...? Ano, filmový pathos nejryzejšího zrna, tak příbuzný s vrcholnými výkony velkých Rusů a nebojme se to říci - Chaplina! (Byť to znélo sebeparadoxnéji.) Šmeralův bezmála baletní výkon ve snové scéně má v sobě strašlivou, osudovou tragikomičnost chaplinovské ražby. Ale to nejpodstatnější: Vladimír Šmeral udržuje a mistrně graduje vnitřní dramatickou linku svého výkonu, strhuje své partnery, inspiruje je svým výrazem a vede je cestou svého pojetí. Proto taková vzácná jednolitost ve scénách, hraje Šmeral, proto zaskřípáni v závěru, v němž Šmeral neúčinkuje. Luba Skořepová upoutává čistotou své výrazné tváře, přísnou sevřeností hereckého výkonu, v němž narůstá do mlčícího utrpení i přesvědčivé tragičnosti. Rud. Deyi ml. staví svou roli snad poněkud schematicky "rusky" a K. Dostál řeší jistě obtížnou úlohu manýrou. A další ? Spolehlivý Felix le Breux, tentokráte civilnější R. Šlemrová, O. Krejča, L. Píchová i všichni ostatní, vesměs silné, výrazné a zralé herecké individuality, přispívající vyrovnanými výkony ke zdaru filmu.
Závěrem: Podobizna je nesporně kladným uměleckým přínosem i dalším důkazem, že vzestupná křivka našeho filmu není náhodným zjevem, ale logickým důsledkem znárodnění.
Autor/Zdroj: Drtílek-Einhorn/dobová recenze < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 7.3.2011
Mrazení...až v kostech jak ztvárnil Vladimír Šmeral malíře který zešílel z obrazu podobizny jakoby samotného ďábla...
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 10.3.2009
Film Podobizna, drama na pomezí horroru, byl ve své době naprosto vyjímečný a neobvyklý filmový počin, neboť do té doby se u nás takové filmy prostě netočily. O jeho kvalitě svědčí i fakt, že snese dnešní kritéria času, z čehož vyplývá, že je nadčasový.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 2.5.2007
podobiznaasi jediný klasický horor,který kdy byl u nás natočen,neprávem zapomenutý film podle Gogolovy povídky.Příběh tajemného obrazu,který majiteli přináší zkázu.Film má opravdu temnou hororovou atmosféru,kterou umocňuje černobílá kamera,a vyvolává místy až mrazenía to i po tak dlouhých letech od natočení.Škoda,že televize tak velmi málo tento film reprízuje,nelze než doporučit ke shlédnutí.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne