Persona (1966)

Další Bergmaův obraz ze světa   lidských duší, i když tenhle   se od ostatních trochu liší.   Drama dvou žen, které jsou si   v mnoha ohledech velmi   podobné, ale zároveň je každá   z nich úplně jiná. Obě mají   svůj vnitřní svět. Jedna se do   něj uzavírá a mlčí a druhá má   naopak potřebu ho otevřít,   svěřit se s ním a komunikovat   o něm. Velmi působivý snímek,   který ale určitě není pro   každého. I mne pro porovnání   napadl pouze Lynch a jeho   Mulholland Drive.

Šíleně ujetá paranoia. Jak je   Bergmanovým zvykem, není ve   filmu ani kousek optimistické   pasáže. Nikdo nesmí čekat děj,   ten tu jaksi není moc   důležitý. Odborník by asi řekl   "sonda do ženské   psýchy", ale ani jednu z   obou krásných aktérek by snad   nikdo doma nechtěl. Těžko   říct, která z nich je větší   cvok a nedozvíme se to až do   konce.

Nebyl jsem z tohoto filmu   nejak nadseny, bude to asi   tim, ze jsem nedlouho pred tim   videl daleko sugestivnější   film.
Ale i tak je ve   svém výrazu propracovaný,   psychologicky dobře   prokreslený a setříhaný tak,   aby měl divák ještě nějakou   dobu potřebu o něm   přemýšlet.
Začíná se mi   zdát, že ač Bergman ušel velký   kus cesty k poznání ženského   myšlení, je pořád ještě hodně   daleko.

Skvělej depresivní snímeček,   takovej ten co vám nedovolí   ani na sekundu uhnout očima z   obrazovky. Pouze dvě hlavní   hrdinky vesměs se odehrávající   na jedné vile u moře, jedna   žena nemluví (protest), a duhá   zase naopak mluví moc,   zdánlivě odlišné ženy se   sbližují.... Prostě namprosto   psychologickej mazeček a ještě   sou tam dobrý mezipauzy které   mi připomínaly trošičku tvorbu   D. Lynche...