Film jsem viděl v kině jako dítě. Tehdy jsme   sovětské válečné filmy zbožňovali, jiné   pochopitelně ani v kinech nešly. Vzpomínám si i na   filmy "Muži v sedle", "Setkání na   Labi" , "Stalingradská bitva" a   pod.
Dnes tyto filmy působí naivně což by mi až   tak nevadilo. Horší je ideologické zkreslení   skutečnosti.
Ale jako dokument doby je film dobré   shlédnout.

Tento film mě opravdu pobavil.Naprosto   ideolistický snímek,propaganda ze které se mi   dělaly mžitky před očima.Chápu,že je to dílo   poplatné svojí době a politické situaci.Pro mě je   to však docela silná káva.

"Ajdajdyjá - pojď do kina! - Co tam hrajou?...
...Pád Berlína!" (lidová z Doudlebska, 50.   léta 20. století)
Jo, jistě, Pád Berlína je   smíchaná hromada lží, pravdy a polopravd. Je to   historický nesmysl. Je to hustá propaganga. Je to   jakoby ten film dělal sám Goebbels (toho v něm   hraje Petrunkin). Ale je to natočené tak , že   chvílemi se člověk chechtá jako magor a chvílemi   mu běhá mráz po zádech. Krom známé účasti Wericha   coby Goeringa (skvělý!) snad ještě stojí za   připomenutí, že z českých herců nebyl jediný;   můžeme tam vidět třeba ještě Karla Rodena staršího   (respektive "prostředního") jako   Charlese Bedstona a Marii Novákovou v roli Evy   Braunové.
Myslím ale, že přinejmenším stojí za   zaznamenání i krutý osud představitele Stalina,   výborného gruzínského herce Michaila Gelovaniho.   Ten si po slušném startu divadelní i filmové   kariéry v roce 1938 poprvé zahrál Stalina v   Čiaureliho Velké záři (gruzínsky Diadi Gantiadi,   ruský titul Velikoje zarevo) tak skvěle, že se   Stalin rozhodl, že ho ve filmu už nebude   představovat nikdo jiný. Asi nejen proto, že   Gelovani mu skutečně byl podobný, ale byl o   patnáct let mladší, vypadal sympatičtěji a nebyl   prcek jako Stalin. Takže pak už jen nebožák   Gelovani sekal před kamerou patnáct let jednoho   Stalina za druhým a k jiné roli už se (s jedinou   drobnou výjimkou v Doněckých havířích) nedostal.   Naposled si tedy logicky Stalina zahrál   Nenávistných vichrech (o Dzeržinském) v roce   Stalinovy smrti. Po ní byl film zadržen, do   distribuce se dostal až v roce 1956, a to už z   něho byl Gelovani-Stalin vystříhán. Gelovani   ztratil smysl života, ještě téhož roku zemřel.

Jeden z prvních - propagandisticky zaměřených -   sovětských válečných barevných velkofilmů. I když   jsem film viděl jako malý žáček, bylo pro mne   novinkou, že roli Göringa ztvárnil Jan Werich.   Důkazem oslavy kultu Stalina je závěrečná scéna   jeho příletu do Berlína - tato událost se ve   skutečnosti nikdy nestala.

propaganda
propaganda a zkreslování historie,překrucování a   vyložené lhaní,to jsou hlavní atributy tohoto   filmu,totálně nezvládnuté bojové scény ,zrychlený   film jako v grotesce,,jeden z hlavních hrdinů   velmi šetří náboje a po němcích samopal radši   háže,bojové scény jsou snad nejhorší, které jsem   kdy v sovětském filmu viděl.
Stalin jako nejlepší   vojevůdce to je u sovětských filmů z této doby   klasika.Berlín je jeden velký model,hezký dělaný   na Barandově,proto asi ta účast několika českýchz   herců
model byl ve své době jeden z největších na   světě.Strašné vybledlé barvy,bud nestálobarevný   agfacolor nebo nějaký sovětský šunt.Doporučuji   shlédnout pro studijní účely

Na tomto filmu je velmi vidět kult Stalinovi   osobnosti, nicméně bojové scény a i příběh stojí   za to vidět. V jedné z vedlejších rolích a to v   roli Hermana Goeringa hraje Jan Werich.