správně natočený film
Tatínek Michal sedí u postele svého syna, který se   potloukl při zkoušce "rogala vlastní   konstrukce". Aby jej rozptýlil, začne mu   vyprávět tajemný příběh z dětství.

Jednoho dne   přiveze jeho otec zajímavý kámen na skalku. Vypadá   sice obyčejně ale v domku se začnou dít podivné   věci. Míša s kamarádem se snaží postavit si   vlastní vysílačku, aby si mohli ve škole   napovídat. Ta ale probudí v kameni zatavenou   kosmickou sondu, která před milióny let spadla do   sopky. Sonda začne vysílat o tom, že na Zemi je   život. A to tak silně, že málem způsobí havárii   letadla. Není divu, že přijedou zaměřovací vozy a   obviní kluky, že to způsobili oni. Kluci později   kámen rozbijí a sondu z něj vysvobodí. Ta potom   večer začne paprskem zkoumat vše, na co narazí.   Můry, nábytek a kočku Odyssea. Míša ale uteče,   protože se bojí, že mu paprsek sondy ublíží. Pak   sonda definitivně přestává fungovat. Míša s   kamarády dojdou k přesvědčení, že vše bylo jen   souhrou náhod a jejich fantazie podpořené sci-fi   četbou.

Vracíme se zpět do současnosti.   Michalovi volá vzrušený kamarád, že se TO asi   vrátilo. Astronomové zaznamenali silný radiový   signál a pak neznámé těleso, letící rychle k Zemi.   Michal spěchá za ním a nechává zraněného syna   doma. Tomu už se trochu ulevilo a tak se dívá na   televizi. Sleduje, jak lidé ve skafandrech snaží   navázat kontakt s velkou zářící kouli plující nad   loukou. Z ní vyletují noční můry, druh, který před   30 lety vyhynul. Najednou oknem dovnitř skočí   Odysseus, na zádech má zelený flek od barvy,   stejně jako tehdy, když na sebe zvrhnul plechovku   barvy. Mimozemšťané jako důkaz posílají kopii   nejvyspělejšího tvora, kterého tu před léty jejich   sonda objevila. Najednou ožívá i stará sonda,   kterou stále mají doma jako těžítko a zas jako   tehdy začne paprskem zkoumat okolí. Kluk nahraje   tátovi zvukový záznam o tom co se stalo a pak i s   Odysseem v náručí vstoupí do paprsku sondy.   "To je omyl, nejsme planeta můr a koček, tady   žijí lidé...".

Je to správně natočený   film, tak akorát, aby podporoval touhu po záhadách   a fantazii každého kluka. A i většina dospělých se   na něj ráda podívá. Bez počítačových triků ale   zato s dějem, který má spád.
Zas a znovu si musím   povzdechnout: Jakto, že ještě není na DVD?

Film plný tajemné atmosféry
Viděl jsem tenle film, když jsem byl malý kluk (v   70tých letech). Zapůsobil na mne svojí tajemnou až   mystickou atmosférou umocněnou hudbou k filmu   (hudbu složil génius fimové hudby Zdeněk   Liška).Děj filmu nebudu prozrazovat - vy kdo jste   ho ještě neviděli (mladší generace) máte možná   smůlu, protože jste patrně mezitím vzhlédli hodně   filmů americké produkce plných speciálních efektů,   takže jste ve sci-fi filmech zaměřeni na   počítačové animace a bez nich to možná pro vás   není ono. Zkuste ale zapomenout na tenhle čas, na   tenhle svět plný mobilů, počítačů a notbuků a   jiných vymožeností, zkuste to - a nebudete   litovat. Tenhle film je o malém chlapci, který   zažije podivuhodné...
A mi 30tníci(e) a   40tníci(e), kteří jsme tenhle fim viděli, víme   svoje... Myslím ,že pokud jste tenhle film viděli,   tak na vás všechny zapůsobil podobně - tajuplný   příběh, který je nadčasový, protože setkání s   tajemnem vždy bylo, je a bude fascinující...

V roce 76 to byl vynikající dobrodružný film s tím   správným napětím a dějem. Na tu dobu výborně   udělané triky, kamera i střih. Své kouzlo má i to,   že jsem ho viděl černobíle neboť barevná televize   to byl těžký luxus, který byl v začátcích stejně   jako barevný film. Byla to tehdejší představa   dnešního světa.Vedle Gusty Bubníka se tu objevuje   v roli jeho kamaráda i Richard Knotek známý   především jako Vláďa z Tajemství proutěného   košíku, bohužel herectví zanechal a jeho další   osudy neznáme.

Tenhle film chytá i dnes za srdce.
Nemám ráda sci-fi žánr a je malý předpoklad, že   film tohoto žánru budu vysoce hodnotit, navíc   nejvyšším počtem. A přesto jsem to udělala, proč?   Je to jeden z mála filmů, které mi jako malému   dítěti dokázaly vehnat slzy do očí a i dnes   shlédnutí tohoto příběhu hluboce dojímá. To dojetí   vyvolává láska hlavního hrdiny k jeho kocourovi,   vlastně kočičce, jíž láskyplně říká Odysseus a   hájí ji i proti nesouhlasu rodičů. Když pak už je   sám dospělý rodič v budoucnosti, milovaný Odysseus   se vrací ve své kopii od hvězd, aby dělal   společnost jeho synkovi. Píše se rok 2000, v   polovině 70. let daleká budoucnost, dnes už téměř   10 let minulost. A přesto je zajímavé a dojemné,   jak si před více než 30ti lety představoval Ota   Hofmann práh nového tisíciletí. Nejcitlivější   moment filmu je tedy v samotném závěru - dospělý   hlavní hrdina jakožto otec vypráví svému synkovi v   budoucnosti o osudech svých kamarádů...Rudla   bohužel tragicky zemřel. Není právě to ta chvíle,   kdy v dětství a mládí žijeme přítomností a po   nedlouhém čase se dozvíme o tragickém skonu   některého z nich? To bohužel není sci-fi, ale   mnohdy reálná skutečnost. Jen kopii naší milované   kočičky z dětství nám hvězdy nepřinesou, ale   kdoví?

S odstupem třiceti let už na nás působí tento film   velmi naivním dojmem, zejména při srovnání, jak si   tehdy filmoví tvůrci představovali dobu, ve které   žijeme nyní. Jenže co my víme? Třeba se za dalších   třicet let budou nad naší naivitou zrovna tak   usmívat naši potomci.