Film ze začátků zvukové filmu, který si zjevně   nekladl nějaké vyšší cíle, ale zas tak špatný v   celkovém kontextu dané doby nebyl. Výraznějšího   úspěchu se nikdy nedočkal, nejspíš šlo o nově   restaurovanou verzi, která dlouho nečinně ležela   ladem ve NFA. Původně jsem si myslel, že jsem film   kdysi před dlouhou dobou viděl, ale bohužel jsem   se mýlil. Zjevná nepříliš dobrá technická kvalita   se dala očekávat, hudba zde potlačuje zvuk-dialog,   navíc většina důležitých scén se odehrává ve tmě,   škoda..No nic, to by se dalo omluvit...Film dělaly   filmem především role, ať už šlo o méně nebo více   zdařilý přepis Langrovy hry. Zdeněk Štěpánek roli   protřelého kasaře a později napraveného darmošlapa   a povaleče zahrál výborně a stejně jako na   divadelních prknech vytvořil titulní postavu.   Navíc si zazpíval pěknou písničku "Svět mám   tak rád". Jindřich Plachta v lidové a opět   velmi lidské roli otce Ferdyše Pištory ml., věčně   ustrašeného, sýčkujícího drožkaře opět výborně   glosoval (zejména jeho hláška o zlodějích   poslancích, jiných inštancích atd.), ale i hrál,   zpíval, viz "Píseň vyhynulého drožkaře",   a dokonce tančil Ruského kozáčka společně se   Zvonimirem Rogozem. Hugo Haas jako bankéř   Rosenstock mi hodně připomínal pana Načeradce   (opět dával místo za zásluhy tentokrát ne Emanovi,   ale Ferdyšovi), byl stejně tak výborný. Zdena   Baldová jako Irmička byla opravdu hodně netypická.   Vůbec Plachta, Haas, Vojta, Kühne (účetní, který   si zde nechal říkat stejně jako ve skutečnosti)   společně hráli v "Mužích v Offsidu" a   "Načeradcovi králi Kibiců". Na scénáři   se totiž podílel Karel Poláček, tak proto se   dialogy tak vzájemně podobaly a prolínaly, ostatně   Muži a Pištora vznikly ve stejném roce, Načeradec   pak jen o rok později. Ještě jedno zajímavé jméno   se na filmu podílelo byl to Alexander   Hackenschmied, zde jako výtvarník, známá jsou jeho   díla "Meshes of the Afternoon" nebo   kočičí "Private Life of a Cat".

Ke starým filmům bychom měli být schovívaví co   nejvíce a prominout jim mnohou kýčovitost,   technické nedostatky, naivitu...ale ono to pokaždé   při té nejlepší vůli nejde. Někdy to stojí opravdu   hodně velké přemlouvání snímek dokoukat i přesto,   že v globálu chováme úctu k počátkům zvukového   filmu či kinematografie vůbec. Obrácení Ferdyše   Pištory však bylo tak neuvěřitelně nudným a   nezáživným snímkem, že - ač opravdu nerada - musím   dát nízké hodnocení. Výborné herecké obsazení,   zejména Zdeněk Štěpánek, který byl skutečně Pan   Herec, obávám se, že dnešnímu divákovi naprosto   ubíjející scénář dnes mnoho neřekne...