Docela zajimavy pribeh pro deti z obcasnymi   pohadkovymi prvky.Ja jsem spis litoval ty   dvojcata,kvuli tomu,co si museli vytrpet.

Maminka Kačky čeká dvojčátka, kluky. Kačka je   holka, která lítá v oblacích. Když však dvojčata   přijdou na svět, Kačka musí do školky, protože   mámě nepomáhá s kluky. Kačka se cítí odstrčená a   vyvádí skopičiny.

Hrůza, hrůza, hrůza...
I přes naprosto otrávený zážitek z filmu Nefňukej,   veverko! jsem na druhou stranu ráda, že jsem si ho   k rannímu nedělnímu úklidu nechala puštěný,   protože ho alespoň můžu objektivně zhodnotit a   nejraději bych mu dala bodů padesát, ale s   pořádným záporným znamínkem před. Nemůžu si   pomoct, ale filmy pro děti od paní režisérky V.   Plívové - Šimkové jsou příšerné! Jsou depresívní,   nedětské, často s natolik trapnými vsuvkami, že to   není možné vůbec slyšet. U Rozmarýnů mi neskutečně   trhá uši to omílané: "Když už pojedeme na ten   ostrov", tady zase malá Kačka opakuje, jak je   "dětivá", což je tak neskutečně protivné   slovo, že se to nedá rozumně pobrat. Paní   režisérka si navíc libuje v tom, že dětským   představitelům při postsynchronech dává úplně jiné   hlasy, v čemž jaksi nespatřuju nic, co by bylo ve   prospěch malých herců, jelikož se musí naučit   scénář, což pro malé dítě není zrovna snadné, a   nakonec ve filmu vlastním hlasem ani nepromluví.   "Jsem pravá nebo levá?", tohle když pak   z Kačenky ve filmu vypadne, tak můj odpor vůči   filmu je na maximální výši. Přitom by příběh malé   holčičky, co se musí vyrovnat s tím, že už nebude   jedináčkem a maminka s tatínkem budou svou lásku   dělit mezi další dítě (zde tedy hned dvě   najednou), šel zpracovat jinak, bez té odpuzující   naivity a trapnosti.

Nefňukej veverko je celkem dobře zpracovaný   příhěh, ale rozhodně bych to nenazvala pohádkou.   Je tam trochu smutný nádech, kde se dítě učí   vyrovnat se s příchodem sourozenců. Jsou tam   samozřejně i bezstarostné pasáže plné snů a   představ, ale pohádka to podle mne není.