Film jsem viděl až po divadelním představení ve   Vinohradském divadle v roce 1967. Byl jsem tedy   připraven na skvělou podívanou a nebyl jsem   zklamán. Na divadle i ve filmu byly zkrátka hvězdy   největšího kalibru. Film si mohu kdykoliv přehrát,   bohužel divadelní podobu jedině s jinými herci,   ale to už by asi nebylo ono. Škoda, že nebyl   pořízen záznam.

milý muzikál
Teto film si jistě zamiluje nejedno děvče. Snad   každá touží po svém princi, který ji zachrání. V   tomto případě se děvče, mluvící jako dlaždič,   přebývající na ulici, dostane zcela náhodou k   muži, který ji udělá jinou, lepší... Pokud máte   rádi muzikály, krásný zpěv, výtečné herecké   výkony, tak s tímto nesáhnete vedle.

Tak k tomuhle filmu snad není ani co dodat. Byl   naprosto úžasný, děj perfektní, obsazení hvězdné.  
Jediné co mi trochu vadilo, bylo že je tento   film tak dlouhý, jinak nemám jedinou výtku. Prostě   stará klasika.
Jen škoda, že takových filmů není   povícero.
Obávám se, že takhle kvalitní film se   v dnešní době jen těžko povede někomu natočit.

tak tento muzikál mně  
hodně překvapil již jsem psal že   muzikály moc nemusím ale tohle je jiné možná je to   i obsazením

Muzikály obecně můžu a to od té doby co jsem viděl   West Side Story (to už je pěkně dávno!). K   muzikálu "My Fair Lady" mám osobně   trochu zvláštní vstah, protože to je první film,   kterému jsem rozuměl v původním znění i bez   titulků. Dá se doporučit i v jazykovkách pro výuku   angličtiny.

Rozhodně jeden z nejlepších muzikálů všech dob, ve   kterém roztomilá legenda Audrey Hepburn řádí a   září. Vtip, špičkové herecké umění a chytlavá   hudba jsou největší devizy této rozjařené klasiky.   Znalost tohoto snímku je nezbytností pro každého   filmového fanouška.

Tento muzikál je klasika klasik, od které se učí   všichni následovníci. Filmové zpracování   neublížilo divadelnímu námětu ani v nejmenším.   Také se drží pouze několika inte/exteriérů a důraz   je dán hlavně na hlavní postavy a děj, který písně   stmelují (ne rozdělují, jak se často děje). Audrey   je jako vždy úžasná, Rex Harrison je starý otrava,   ale to může být jen můj názor :o), který nic   nemění na tom, že podali výborné herecké výkony   oba.

Když se poněkud samolibému, hodně sarkastickému a   zapřísáhle staromládeneckému profesoru lingvistiky   Henrymu Higginsovi (Rex Harrison) připlete do   cesty poněkud nevycválaná a prostořeká a hodně   umolousaná květinářka Líza Doolittleová (Audrey   Hepburnová) s příšerným cockney nářečím   londýnských spodních vrstev, ani jeden z nich   netuší, jaké bude mít toto letmé setkání dvou lidí   z naprosto odlišných světů pro jejich život   důsledky. Nicméně Líza je tu, v jeho domě, a   výsledkem její žádosti o poskytnutí jazykového   vzdělání za účelem získání vysněného místa   prodavačky v květinářství je velmi odvážná sázka   mezi Higginsem a dalším fonetických nadšencem   plukovníkem Pickeringem o to, jestli je možné   během vražedně krátkého časového období 6 měsíců   vytrénovat Lízu tak, že bude moci být uvedena na   velvyslanecký ples, prestižní událost té největší   smetánky, aniž by kdokoliv odhalil její původ.   Rošáda mezilidských vztahů začíná a po daném   časovém limitu a tvrdém Higginsově výcviku Líza   skutečně mluví, vypadá a chová se jako vévodkyně,   nicméně triumfální slavnostní večer ještě   neznamená konec příběhu. Transformovaná Líza se   ani teď nedočká Higginsovy pochvaly nebo uznání a   navíc netuší, co bude dál, co si počně se svou   novou podobou a kam vlastně patří. A jaký dopad má   její nové já na okolí, to staré i nové? Co její   otec - bezstarostný popelář Alfie, plukovník   Pickering, nebo zamilovaný mladík se šlechtickou   krví Freddie Eynsford-Hill a hlavně co profesor   Higgins - ten především bude potřebovat pořádnou   ránu, aby konečně prohlédl, a vylezl ze své ulity   ješitnosti...

60. léta znamenala v americké   kinematografii ohromný rozkvět muzikálů. Dokladem   této vlny je i fakt, že některá tato kritikou   oceňovaná díla a kasovní trháky zároveň získala   také prestižní Oscary za nejlepší filmy. Kromě   WEST SIDE STORY (1961) a ZA ZVUKŮ HUDBY (1965) do   této elitní společnosti patří i filmová adaptace   stejnojmenného broadwayského muzikálu MY FAIR LADY   (1964). Ten sklízel na jevišti ohromné ovace v   letech 1956 - 1962 a tak není divu, že se   producenti filmových společností o filmová práva   této hudební verze původně divadelní hry G.B.   Shawa Pygmalion (1912) div nepoprali. Vítězem se   stala společnost Warner Bros. a určitě nelitovala,   i když práva spolkla 5.5 miliónů dolarů z   celkového (tehdy rekordního) 17 mil. rozpočtu.   Okázalé a velkoryse pojaté kostýmy a výprava,   zkušený režisér George Cukor, pořádná porce   nesmrtelných písní (A.J. Lerner, Frederick Loewe),   vtipný scénář (A.J. Lerner) a vynikající herecké   obsazení v hlavních i vedlejších rolích, to   všechno dohromady bylo receptem dokonale vyvážené   směsice.

Známá je ovšem také lehce pikantní   záležitost ohledně obsazení titulní hrdinky.   Zatímco zkušený harcovník Rex Harrison se z   jevištní verze přestěhoval ve stejné roli   profesora Higginse i na plátna kin, Jackovi   Warnerovi se nepozdávala filmem dosud nedotčená a   pro filmové diváky tudíž neznámá anglická herečka   Julie Andrewsová (která roli hrála 7 let na   jevišti), a tak ji přeobsadil Audrey Hepburnovou.   Ta sice byla v pěveckých partech dabovaná Marnie   Nixonovou, ale i tak zůstává dodnes rozum stát, že   její vynikající a nezapomenutelný výkon (pro   výslednou podobu filmu stěžejní) zcela opomenula   oscarová porota, když ji ani nenominovala. Tuto   nespravedlnost ještě podtrhuje paradoxní fakt, že   film jinak triumfoval v 8 kategoriích, včetně   prostižního nejlepšího filmu, z celkem 12 nominací   (další sošky: herec - Rex Harrison, režie, barevná   kamera, výprava, zvuk, hudba, barevné kostýmy). A   převálcoval tak konkurenční rodinný muzikál Studia   Walta Disneye MARY POPPINSOVÁ, který se ovšem mohl   chlubit právě Oscarem pro nejlepší herečku -   debutující J. Andrewsová si svůj triumf při   předávání (vcelku logicky) náležitě vychutnala a   poděkovala Warnerovi, že jí tohle umožnil.Ovšem   zákulisní tahanice jsou už dnes jen vzpomínkou a   my se můžeme kochat oběma filmy, které nás dovedou   okouzlit i po 40 letech, bez ohledu na to kolik   sošek mají.

Muzikál, který je pro mě jeden z nejoblíbenějších   je My Fair Lady. Byl to jeden z prvních, které   jsem viděla, a zároveň jeden z nejlepších. Příběh   ušmudlané nevzdělané dívky, která se promění v   cílevědomou ženu je velmi poutavý. Obsazení hlavní   role Audrey Hepburnovou bylo vynikajícím Cukorovým   krokem. I když diváci zezačátku moc nadšeni   nebyli, zejména pak Rex Harrison, Andrey svou roli   zahrála báječně, a jistě si film získal pozornost   hlavně díky ní. Vůbec nevadilo, že neměla tak   výrazný hlas, aby jej pustili do éteru. Moc pěkné   jsou však i ostatní herecké výkony. Například při   pozastavení při ranním městském shonu, či na   dostizích. Kulisy jsou krásné, včetně kostýmů.   Tento muzikál nemůže nechat nikoho chladným, už   kvůli hercům, či skvělým songům. Kdo si alespoň   jednou nezazpíval „A little bit of luck…“ spolu s   tatínkem?

Hudební Pygmalión...
...dle mého názoru jde o hezký muzikál, ale   nezlobte se, plný počet bodů mu nedám, přece   jen...nezaujal mne natolik, abych měla vyloženě   chuť se k němu vracet. Ne, není špatný, jsou v něm   krásné písně, výprava byla také pojata velmi   precizně, Audrey Hepburn jako Líza je naprosto   okouzlující, taktéž Rex Harrison, ale zkrátka   nějakou tu rezervičku vůči pygmaliónovskému   příběhu přece jen mám. Snad bych uvítala, kdyby   byl příběh více dramatem, s trošku složitější   zápletkou. I divadelní podoba na prknech Národního   divadla byla sice pěkná, ale nemůžu říct, že byla   výborná. Zkrátka tomuto tématu něco chybí a téma,   jak vzdělaný profesor "kultivuje" děvče   z periférie mi přijde už spíš trošku jako nuda.