V mnoha aspektech se podobají dvě adaptace...
...původní literární formy do podoby filmové.   Jedná se o Maryšu a Muzikantskou Lidušku. V obou   případech je dívka z vesnice nucena ke sňatku s   nemilovaným, navíc zlým a prospěchářským   člověkem...zatímco však Maryša se provdá a později   manžela otráví, k Liduščinu sňatku nedojde, utíká   od oltáře a zcela pozbyde rozumu, když slyší hrát   potulné muzikanty. K nim patřil i chlapec jménem   Toník, nenaplněná láska Liduščina. Obě role   naprosto profesionálním způsobem ztvárnila naše   zřejmě nejlepší představitelka vesnických dívek a   žen, s hlubokým procítěným projevem - Jiřina   Štěpničková. Protože oba výkony - Maryša i Liduška   - jsou kvalitní a na výborné úrovni, hodnotím oba   filmy stejným počtem bodů - 9 z 10. Ještě bych   chtěla dodat, že oproti literární podobě má   Liduška ve filmu happy end...v originále se ze   svého šílenství již nedostane, zatímco v případě   filmu udělali filmaři šťastný konec - shledá se s   Toníkem a nabyde opět zdravé mysli. Šlo o kladný   konec naprosto cílený, stejně jako v případě   filmové adaptace Babičky, chtěli tvůrci dodat   lidem naději ve vypjaté době okupace a nalít jim   do žil sílu, že vše špatné pomine a bude zase   dobře. Už jen z tohoto důvodu nevidím film jako   typickou červenou knihovnu, ale jako velké   poselství českému národu ve vypjaté době a   hodnotím tedy vysokým počtem bodů.