Bergmann = mistr světla a psychologie. Jeho filmy   by tolik ztratily, kdyby nabyly barvy. Byl   geniální v dialozích a atmosféře rozhovorů. Možná   až přespšíliš neznámý tvůrce v dnešní mladé   generaci. Dnešní filmaři by si měli mnohé vzít z   jeho tvorby.

Nezvykle (a příjemně) srozumitelná Bergmanova   klasika. Promyšleně, precizně natočená studie   jednoho zlomového bodu v nachylujícím se životním   putování hlavního hrdiny. Den, kdy má dostat   významné profesní ocenění, a cesta na místo jeho   převzetí v něm nastartují neveselé bilancování. Za   pomoci skvěle propojených vzpomínkových, snových i   reálných pasáží jsme svědky zasutých, nedořešených   a zamlčovaných skutečností, které teď vyplouvají   na povrch. Profesor Borg se celý život ubíral   určitým směrem, jeho uvažování i jednání bylo   naplněné pragmatičností, cílevědomostí a   korektností a málo v něm zbývalo místa pro   pošetilost a city. Vždycky byl přesvědčený o   správnosti takového směřování, ale teď o něm   začíná pochybovat, což je tím bolestnější, že   deziluze přišla v tak pokročilém věku. Roste v něm   zmatek a úzkost z promarněných let vystupňovaný   poznáním, že i jeho syn se možná vydal v jeho   stopách. Závěr je ale smířlivý, ukazuje, že na   přehodnocování není nikdy pozdě. Filozofická road   movie, která zůstala nadčasová.

Lesní jahody
Film považuji za vynikající. Sny, které se zdají   profesoru Borgovi jsou naprosto vypovídající a   mají vliv na jeho změnu v myšlení a k přístupu k   životu a jiným lidem. Navíc tento film oproti   mnoha dalším filmům I.Bergmana vyznívá   optimisticky. Je také osvěžující vidět herečky   Ingrid Thulin a Bibi Andersson jako mladé.

Absolutně typický Bergman. . . . Tak trochu   vlastní zážitky o kterých i mluvil, když se ho   ptali na tento film a vlastní otázka života smrti   pro Victora Sjöströma, pro nehož tento film byl   poslední. Složitý, ale nádherný film.

Film, který zaujme převážně ty, co mají rádi   klasické intelektuální filmy. Řekl bych méně   emotivní a zásadní jako Sedmá pečeť, ale patří k   hlavním Bergmanovým dílům.

Rozloučení se životem
Podobné filmy bývá zvykem někdy až nadhodnocovat.   Těžko říci, co si o tomto Bergmanově snímku mám   myslet. Děj se odehrává v rozmezí jednoho dne.   Profesorovy sny se prolínají se skutečností.   Hlavní hrdina, ztělesněný Erikem Nordgrenem má   pocit, že ještě ve svém životě musí něco vykonat.   Při sledování filmu jsem byl asi nepozorný, neb   jsem jej moc nepochopil. Snad si jej někdy   zopakuji.

Z filmu číší humánnost a melancholie a není zde   sporu o uměleckých kvalitách snímku. Téma bilance   života v pozdním stáří mi je ale vzhledem k mému   věku poměrně vzdálené.

Zajímavej nápad jak popsat sžírající mysl jednoho   postaršího doktora, Bergmanův rukopis je cejtit   horem spodem v celým filmu, ale rozhodně to není   jeho nej kousek...

Těšila jsem se kvůli tomu názvu, to byla asi   chyba. Bohužel trochu zklamání, já radši Ingmara   depresivního :-)

Film o krásné změně člověka ze sobce na osobu   schopnou žít ve vztazích. Přestože film rád   používá "standartní" obrazy není zde ani   náznak dnes tak častých klišé.