Je to kýč, ale kvalitní.
Krb bez ohně je všeobecně považován za vrchol   kýčovitosti 30. let a tudíž si jej pak na paškál   brali v parodii Pytlákova schovanka. Kýče fakt   nemusím, ale k tomuto filmu mi toto pojmenování   nejde. A nebo ano, ale s poznámkou, že je to také   lidský a dojemně milý příběh lásky mladé maminky k   jejímu dítěti, jehož otec zemřel a požádal svého   bratra, aby se s jeho milou oženil. Při svatebním   obřadu ženich stojí v zákrytu za nevěstou, jíž   předtím nikdy neviděl a ví o ní jen to, že byla   milou jeho bratra...Do tváře se jí nepodívá. Ona   má široký klobouk, jež jí tvář zakrývá a na   novomanžela se ani neotočí. Takže se vzájemně   nepoznají a okamžitě si jde každý svou cestou. Ale   ve správné červené knihovně se ty cesty musí nutně   spojit...Hana Vítová a R. A. Dvorský jsou v rolích   manželů - nemanželů doslova sladcí a kouzelní.   Málokdy mne bere jakákoliv romantika, ale zde moc   ráda dělám výjimku a sním u typickéh příběhu lásky   pro divačky prvorepublikových kin.