Obsah filmu Krajina s nábytkem
První, co mě napadlo po zhlédnutí nového českého filmu scenáristy Milana Ležáka a režiséra Karla Smyczka KRAJINA S NÁBYTKEM, byla dost příjemná myšlenka, že jestli mezi dnešní mládeží jsou takoví kluci jako hlavní hrdina snímku Zdeněk, je to moc dobře. Ale je-li Krajina s nábytkem přece jen víc pohádkou než reálným příběhem, také dobře. Vždyť ty nejlepší mravní hodnoty oblíbených pohádkových postav jsou hodny obdivu i následování, dokonce se mohou stát do určité míry normou jednání. A Zdeněk má předpoklady získat sympatie diváků, stejně jako celý film má předpoklady získat jejich přízeň.
Problém nechtěného či dokonce náhodného...
První, co mě napadlo po zhlédnutí nového českého filmu scenáristy Milana Ležáka a režiséra Karla Smyczka KRAJINA S NÁBYTKEM, byla dost příjemná myšlenka, že jestli mezi dnešní mládeží jsou takoví kluci jako hlavní hrdina snímku Zdeněk, je to moc dobře. Ale je-li Krajina s nábytkem přece jen víc pohádkou než reálným příběhem, také dobře. Vždyť ty nejlepší mravní hodnoty oblíbených pohádkových postav jsou hodny obdivu i následování, dokonce se mohou stát do určité míry normou jednání. A Zdeněk má předpoklady získat sympatie diváků, stejně jako celý film má předpoklady získat jejich přízeň.
Problém nechtěného či dokonce náhodného rodičovství je velmi vážný (bez ohledu na nový interrupční zákon), neboť jedna věc je přivést dítě na svět a druhá vytvořit mu skutečný domov. K tomu druhému je třeba odpovědnosti i sebepřekonání zvlášť u velmi mladých lidí nesrovnatelně víc. Proto už tematika filmu zaslouží ocenění, tím spíš, že byla rozvinuta dosud rozhodně netradičním způsobem.
Již mnohokrát jsme byli spolu s hrdiny uměleckých děl postaveni před fakt, že „milování nezůstalo bez následků, ale dítě si nechám“. A pak jsme většinou sledovali v nemnoha variantách osud dívky, někdy zprvu nešťastné, ale nakonec přešťastné z mateřství; a chlapce buď zodpovědného – tedy svatba, nebo ne – tedy svobodná matka. V poslední době dvakrát za sebou – poprvé v Antonyho šanci a nyní v Krajině s nábytkem – obrátili filmaři problém naruby: tím sice zprvu rozpačitým, ale nakonec zralejším ve vztahu k bezbrannému človíčkovi je mladý muž. V tom však onu pohádkovost nevidím. Vždyť těhotenství ani porod sám o sobě mateřské city nepřikouzlí, jde především o morální i citovou sílu a dospělost mladého člověka, a proč by jí měla mít víc zákonitě dívka?
Mladý konzervatorista Zdeněk je docela obyčejný, milý kluk. Autoři ho obdařili (a Vladimír Javorský jako jeho představitel ve vynikajícím výkonu těmto darům dostál) sympatickou dávkou humoru, lehkomyslnosti i naivity, ale od počátku také poctivosti. Seznamujeme se s ním na prázdninách u rodičů, kdy školní klavír vyměnil za pošťáckou brašnu, s níž objíždí na kole ves i chaty – baví ho to a ještě si přivydělá. Jeho kratičké setkání s vedoucí pionýrského tábora Evou skutečně není hodno pražádných následků, natož trvalého vztahu spojeného dítětem. Přesto když ho Eva po prázdninách v Praze vyhledá, začne se starat. Následující zvraty, nepříjemná poznání Eviny povahy, zjištění, že otcem nemůže být, problémy a komplikace se vrství tak, že jeho konečné rozhodnutí vůbec není snadné. Je vysoce morální a přitom i svým způsobem lehkomyslné – skutečné potíže s malým klučíkem nutně teprve musejí přijít. Lehkomyslně je však pojali především tvůrci filmu – jako mávnutím pohádkového proutku přes ně Zdeňka přenesli o čtyři roky dál, ke šťastnému konci. Připusťme však toto pohádkové řešení. Mnohem víc mi vadí zápletka kolem malíře Kloudy, a to jak „fór“ se sebevraždou, který snad každý (kromě Zdeňka) prohlédne, tak závěrečné rozuzlení biologického otcovství malého Tomáška. Je totiž zcela zbytečné – jak pro Zdeňka, tak pro celý film a navíc poněkud postrádá logiku: žádný pionýrský tábor netrvá dva měsíce!
Krajina s nábytkem tedy má nedostatky, ale toho dobrého je v ní určitě víc. Vedle už zmíněných kladů na jednom z prvních míst práce režiséra Karla Smyczka, který opět dokázal, že umí točit mladé filmy a že lze i velmi vážnou tematiku podávat lehce a příjemně stravitelnou formou.
MÍŠKOVÁ, Věra. Současnost s nádechem pohádky? Nový snímek filmového studia Barrandov. Rudé právo. 1987, roč. 67, č. 29, s. 5. < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (2)
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 3.1.2012
Malebný film o brzké zodpovědnosti, ještě skoro nedospělého člověka, který musí vychovat syna, o kterém si myslí, že je jeho. I drobná role P.Čepka potěší. I po letech má cenu ho zkouknout.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 27.12.2009
Nemohu říct, že bych tento film považovala za cosi světoborného, ale čas od času se na něj docela ráda podívám. Začátek je poněkud mdlý a nic moc se neděje, o hodně lepší je druhá část filmu, v níž hlavní hrdina prožívá přerod z bezstarostného studenta a života si užívajícího mladíka v odpovědného otce, kterým zůstává i tehdy, když ví, že dítě není jeho. Ač nemám ráda zbytečný sentiment, přesto je dojemný prvek, v němž si hlavní hrdina uvědomí, že chlapce má rád a postará se o něj navzdory tomu, že partnerka utekla a on sám vlastně otcem ani není. Rodičovská láska, ta pravá, skutečná, milující, nemusí být vždy nutně podmíněna biologickou vazbou. Vladimír Javorský zde podal překvapivě velmi slušný herecký výkon. Yvettu Kornovou opravdu nemusím, nepovažuji ji za herečku, byť pravda - na svém kontě má jen několik rolí. Na druhou stranu - typově se do role krkavčí matky a nezodpovědné mladé ženy skutečně hodila.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 28.5.2008
"Ty jsi fakt těhotná? Nejsi třeba jenom tlustá?"
Spojení dvou osobností, předního režiséra Karla Smyczka a ohromně talentovaného herce Vladimíra Javorského skvěle zafungovalo. Přerod lehkomyslného mladíka, který si přivydělává jako pošťák a znuděným paničkám ochotně doručuje i neofrankované zásilky, ve starostlivého a zodpovdného otce, je uvěřitelný a poutavě, nenásiln vyprávěný. Film je jako život - chvíli komedie, chvíli tragédie, ale ve všech polohách je přirozený a zábavný.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne