Příjemný film s Jindřichem Plachtou, kde hlavní   roli hrají chlapci od řeky. Film má své kouzlo a   diváka nechá snít po dobu filmu, kdy matka čeká na   syna, který odešel z domova a on má strach jí   přijít na oči. Báječná Terezie Brzková a syn v   podání Eduarda Kohouta v době, kdy za okny stále   ještě zuřila válka a každý měl strach z agentů a   pánů v kožených kabátech...

Poetický příběh nejen pomalu dospívajících   chlapců, ale také prvních nesmělých lásek, i   pocitu viny a strachu z neodpuštění. Výborný J.   Plachta.

Ve válce asi opravdu mlčí múzy. Film má sice   všechny potřebné náležitosti, aby upoutal   romantikovu poetickou duši, ale přesto mu cosi   chybí, co by bylo jaksi navíc. Zřejmě to bude   absence podílu nějakého geniálního básníka, např.   Šrámka (při vnucujícím se srovnání se Stříbrným   větrem nebo s filmem Řeka zpívá). Už úvodní   prozódie na řeku dětství a mládí je při vší snaze   velmi slabá a zbytek jakbysmet. Marná snaha po   vyjádření nějakého sublimnějšího citu byla patrná   u postav ztělesněných E. Kohoutem a Zorkou Janů,   ale první měl pitomý text a druhá svým kopírováním   herectví své starší sestry L. Baarové také   zklamala. Povedl se však dlouhý smutný záběr na   vzpomínající babičku, při němž pomalu jedoucí   kamera nakonec skončí u podobizny ztraceného syna.   Vůbec byly interiéry lepší než venkovní sekvence.   Múzy mlčely. Právě tehdy probíhající válka dala za   pravdu i válčícím "120 klukům" a také   někdy v té době si zřejmě začali lidé po   soudružsku třást pravicemi, namísto dřívějších   úklon, pukrlat a líbání dámských ruček. A dříve se   děti posmívaly těm, co nosily boty, dnes by to už   bylo také naopak.

Hokynářova žena
Hokynářovu ženu ve filmu Kluci na řece hraje Marie   Blažková a nikoli Marie Brožová!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Můj oblíbený film pro pamětníky - hlavně díky J.   Plachtovi,coby laskavému hokynáři Timtělovi a jeho   pochopení pro klukovká blbnutí. :-)