Tokijští kmotři

Tokijští kmotři
Uvedeno na anime festivalu Anime Night 2014,   Kaunas, Litva.
Pokud se někdo řadí k   fanouškům anime, jistě bude znát   legendárního režiséra Satošiho Kona. Jeho   témata jsou vždy mindfuckem a hrají na vážnou   strunu. Proto je pozoruhodné, že se pustil i do   komedy žánru. Ale pozor, za celou touto fraškou   hledejme silné myšlenky o zodpovědnosti,   rodičovství, naší úloze ve společnosti a   podobně. Příběh je dosti absurdní, tolik   náhod a všechny ty události, ale tím nám   právě autor ukazuje, že si na nic nehraje a že   je jen a jen na nás, co si z toho všeho vezmeme.   Jestli nám bude stačit jen se od srdce zasmát,   nebo začít polemizovat o hodnotě života.
Z   celého festivalu, kterého jsem se zúčastnil,   hodnotím Tokyo Godfathers jako jednoznačně   nejlepší film, který nebyl překonán, a že se   pořadatelé snažili, aby i nefandům   východoasijské kinematografie měli co   nabídnout. Takže až příští vánoce budete   přemýšlet, jestli zvolit českou   "Popelku" nebo britskou "Lásku   nebeskou", zkuste raději japonskou   alternativu Tokijské kmotry...

Ponurý příběh tří bezdomovců v době   vánočních svátků, kteří mezi odpadky   objevili živé odložené novorozeně a rozhodli   se najít rodiče. Dokonalá emoční a vůbec   celkově podmanivá atmosféra sahá do   nejmenších detailů své výjimečnosti   výrazně cílící na city obyčejného diváka.   Na animovaný film překvapuje svojí lidskostí   a přátelským duchem už samotný scénář,   který je skutečně velmi dobře propracovaný.   Do příběhu byly naroubovány reálné životní   situace, až to během sledování tají dech.   Navíc to všechno podporuje dobře zvolený   soundtrack. Proč to vlastně nebylo natočeno   jako hraný film? Protože by to tak dobře   nevyznělo, jako právě u animovaného filmu?   Zřejmě ano. Snímek je dokonalým počinem   sociálního filmu. Plně směřuje pohled na   sociální skupinu vyloučenou z obecné   prosperity, která přinejmenším odporuje   tradiční kultuře. Upozorňuje se tak hlavně na   problémy, s nimiž se v každodenním životě   setkávají. Třeba bití bezdomovce jen tak pro   zábavu zná určitě každý. Jsou tu   samozřejmě prozrazeny i příčiny   bezdomovectví, ale to jen tak na okraj pro   plnější diváckou informovanost. Máme tu tedy   zvýrazněnou reálnost o selhání jednotlivce,   nerovnováze duševního života a hmotných   starostí. Animace není jako od Disneyho, ale   to je jen přirozenou kulturou japonské tvorby   stylu anime, který je velmi dobře znám a který   mnohým evropským divákům moc nesedí. Artový   animovaný snímek patří mezi ty nejlepší z   japonské tvorby a to už kvůli morálnímu   aspektu dané tématiky.

Animácia filmu je veľmi netradičná a nie vždy   mi úplne sadla. Kon Satoshi tu na rozdiel od   iných svojich filmov rozpracováva len jednu   rovinu príbehu. A len zriedkavo zablúdi do   spomienok či fantázie a vždy sú tieto roviny   jednoznačne oddelené. Čo je pre jeho tvorbu   dosť netradičné. Príbeh, o nájdenom dieťati,   ktorý sa na prvý pohľad javí ako vianočné   klišé je podaný veľmi netradične. Z pohľadu   troch bezdomovcov, ktorý cez dieťa hľadajú   vlastné odpustenie. A nakoniec vlastne zistíme   že to ani nie je príbeh o hľadaný rodičov   dieťaťa , ale o hľadaný odpustenia a   pochopenia.