Superprohnilí

Devatenáct let od snímku ´Prohnilí´ (1984) a   třináct let od volného pokračování   ´Prohnilí proti prohnilým´ (1990) se režisér   a scénárista Claude Zidi vrhnul na třetí film   poukazující na další životní etudy Reného   Boironda a Françoise Lesbucheho. Vpodstatě   vlivem tak dlouhého časového odstupu je nám   dána možnost se podívat, jak si v životě oba   dál počínají. A hned na začátku se   dozvídáme, že se v jejich charakterech   nezměnilo vůbec nic. Postavení každého z nich   se však za tu dobu výrazně posunulo a tak je   René v důchodu a François šéfem, který   dostává za parťáka nováčka, stážistu   Juliena, který do toho všeho svým způsobem   přináší mladistvou svěžest. No, a všichni   tři se očekávaně ocitnou v kolotoči   událostí, které my diváci už moc dobře   známe. Ano, originalitou se snímek zrovna   nepyšní, ale vlivem vstupu třetí postavy to   přeci jen má o něco jiný ráz. Děj je plný   zvratů, úsměvných situací, Vše je   podmiňováno nostalgickou atmosférou prvního   snímku a ční z toho určitá zralost hlavní   dvojice, což vůbec není na škodu. Snad i na to   byl kladen důraz, což mohla být i tvůrčí   myšlenka Claude Zidiho. Takže nic proti ničemu.   Právě z onoho nostalgického hlediska snímek   svou nezměněnou atmosférou pobavit ještě   dokáže, ale pro jistotu raději z toho nic   převratného neočekávat.

Důstojné završení režisérské kariéry   Clauda Zidiho, který nám tu zanechal spoustu   komediálních skvostů. Film má krásnou   rozšafnou atmosféru a čiší z něj taková   jemná teskná nostalgie. Navazuje se na   předchozí dva filmy Prohnilých velmi volně,   ale to vůbec nevadí, film má své kouzlo a o to   jde především. Vychutnejte si tuhle velmi   příjemnou francouzskou komedii s notnou dávkou   nostalgie.

René neztrácí svůj glanc ani s čínskými   mafiány, policií, věřiteli a bankovními   gangstery v patách. Francois si rovněž   zachovává svou úroveň a nováček Julien se   mezi ostřílenými matadory také neztratil.   Potud je vše v pořádku, ale dějová linie je   příliš postavená na souhře náhod, štěstí   a schopnosti odpovědných dívat se jinam.   Naštěstí vše zachraňuje uvolněná pohodovost   snímku a tradičně skvělá hudba.

Třetí film o "Prohnilých" je stejně   jako předchozí díly velmi povedený. Pokud bych   měl srovnávat řekl bych, že tento díl je   oproti Ripoux contre ripoux více komedie a méně   krimi.

Některé věci ve filmu jsou sice   trochu neuvěřitelné, ale to je asi ve všech   komediích. Například přibrání Juliena do   "party" mi nepřijde za normálních   okolností moc reálné. Je pravda, že tam byl   nasáčkovanej původně za jiným účelem a   nakonec tak nějak chtěl držet partu hlavně   kvůli ženský, ale i přesto pravděpodobnost   toho, že by je mohl prásknout by byla v reálu   tak vysoká, že by si to nikdo nelajsnul s ním   do toho jít.

Mnohá filmová pokračování čeká spíše osud   propadáků. Dnes, už trilogie Prohnilí, si   udržuje vysokou laťku kvalitní zábavy ve   všech třech dílech. A to mezi jednotlivými   filmy jsou odstupy mnoha let. Třetí díl se mi   šest let vyhýbal, než jsem jej zhlédl.   Konečný vedikt je tedy ten, že film je dobrou   zábavou a udržuje skvělou tradici   francouzských krimikomedií.

T
To to úspěšné pokračování je dobré komedie   Francouzi umí 1 jsem viděl už před mnoha lety   a tak ani 3 mně nezklamala