Slečna Golem

No že by mne to čertvíjak zaujalo, to tedy ne.   Navíc z hlavní herecké dvojice nemusím ani   jednoho. Neznám originál, ale asi by to nebylo   nic pro mne. Hodnotím to malým plusem jen proto,   že to podle mne nepatří do šrotu.

Ideově zprasený sci-fi snímek z české   provincie s námětem k zamyšlení. Hrozba   klonování tu je představena v tom   nejpoklidnějším pohledu. Její neotesanost a   místy nudnost však značně přečnívá nad   veškerými aspekty snímku. Komediální sekvence   se zcela vytrácí, byť je snaha viditelná.   Dramatizace už není vůbec. Moralita a kritika   touhy po bohatství tu pochopitelně nesmí   chybět a o to tu asi jde především.   Gangsterský motiv na konci příběhu je už   úplně mimo mísu. Tvůrci to zřejmě mysleli   dobře, ale když tomu chybí patřičná šťáva   a smysluplnost, nelze tento počin považovat za   přijatelný.

Absolutně nesouhlasím s anotací filmu, hlavně   se závěrem, kde je film hodnocen jako   nezáživný a nudný. Když nic jiného, film je   zajímavý vizuálně, jsou v něm krásné a   neobvyklé záběry z pražských střech, kde se   ústřední dvojice schází. Film nepostrádá   vtip, romantiku ani napětí. V několika   recenzích zmiňovaní "zlí   kapitalisté" mi ani nepřišli na mysl.   Zkrátka zamilovaná dvojice bojuje s padouchy,   tak jako v mnoha jiných romantických komediích.   A tak jako v jiných filmech tohoto žánru láska   vítězí. Dle mého názoru neprávem opomíjená   česká komedie.

Květiny jsou zbytečné, knihy překážejí, z   knihovny uděláme spižírnu, polibky jsou   nehygienické, místo zlatých rybiček naložíme   zdravé zelí a kouření a alkohol nám   neprospívají. Stejně nepraktické je nechávat   naživu lidi, kteří nám také v něčem   překážejí nebo nám neprospívají.   "Budoucnost patří strojům." Idea   mechanických pomocníků člověka, od Golema,   přes R.U.R. (kousek Čapkovy hry zde vidíme na   jevišti), až po Terminátora, se táhne lidským   myšlením minimálně od dob, kdy bylo zrušeno   otroctví a svět začal hledat levnou pracovní   sílu; ale takovou, která by se nevzpouzela,   neměla žádné nároky a nestávkovala. Takový   tělem i duší svých elektronických obvodů   oddaný robot je tedy snem lidstva. Ale ouha! I   stroj nakonec začne být svému pánu   nebezpečný, když si uvědomí sama sebe! Ale   všechny futuristické plány se zbortily nikoli z   nemožnosti jejich technického uskutečnění,   nýbrž tváří v tvář otázce, co si počít s   milióny nezaměstnaných a tedy nadbytečných   lidí. Stroj se může stát nebezpečným,   neposlušným a neovladatelným, ale člověk,   který se musí bát o svou živnost, o své   bídné pracovní místo, na které stojí frontu   dalších deset dvacet uchazečů, takový   člověk, po staru z masa a kostí, je tím   nejposlušnějším otrokem. Takže žádná   láska, žádné knihy, žádná přirozenost,   nýbrž právě jen otrocká mentalita člověka   vítězí (nakonec) nad robotizací světa!