Božské děti

IMDB 8,5/10
FDB 88,2/100
ČSFD 86/100
Proto   íránské Božské děti byla jasná volba,proč   si snímek nenechat ujít.Je až k nevíře,jak   obyčejný příběh o ztracených botách může   být tak zajímavý.Mohu udělat   pseudointelektuální komentář,že některé   dialogy děti spíše přehrávaly,nebo že se v   záběru mihnul stín,ikdyž okolo neměl být   živáček a pak napsal oslavnou recenzi na   komerční blbost.Od toho jsou zde jiní.Mně se   stačilo ponořit do upřímného a naivního   dětského světa a být tam co nejdéle.

O kulturních rozdílech mezi našincem a   Íráncem mám jistou povědomost, takže tuto   část filmu nemohu nadšeně oslavovat. Patrně   proto mne příběh ztracených bot příliš   nenadchl, ale rozhodně měl své světlé   chvilky. Zejména hodiny tělocviku íránské   mládeže byly velmi inspirující, stejně tak   úcta k předkům, kukuče dětských herců měly   něco do sebe a běžecký závod jsem si taky   celkem užil. Kdovíjaká zábava to však   skutečně nebyla.

Já už jen dodám, že Milionář z chatrče je   vedle toho opravdového a velmi pěkného dílka,   jen hloupá komerční slátanina.
Je strašně   moc znát když někdo točí film jako   příšernou komerci zaměřenou na zblbnutí   médii ovládaných davů, nebo s opravdovou   chutí natočit film poctivě a je plný   skutečného citu.
Rozhodně by to měla vidět   dnešní zhýčkaná a rozmazlená mládež.   Takové poznání jaký je život jinde by jim   neuškodilo na vlastní kůži a možná né jen   jim.

Kdyby někde v Hollywoodu napadl podobný námět   jednoho z tamních scénáristů, určitě by   vznikla lehce pod průměrná komedie s gumovým   happy endem. To Íránští filmaři to vzali z   jiného konce a vzniklo tu překrásně natočené   dílo, které na první pohled může působit   jako sociální drama, jenže opak je pravdou.   Film je o pravé sourozenecké lásce a   obětování se. Vše natočeno citlivou a jemnou   kamerou z naprosto přesvědčujícími dětskými   herci.

Právě při zhlédnutí takovýchto filmů si   člověk uvědomí ten obrovský kulturní   rozdíl. Sledujeme 2 sourozence – Aliho a jeho   sestřičku Zahru, kteří vyrůstají v   chudších poměrech a velmi prostých   podmínkách. Zajímavé je, že děj se točí   prakticky jen kolem Zahřiných bot, které se   nešťastnou náhodou ztratí. Je lehké si   uvědomit, co by to znamenalo u nás, kde má   každý člověk nejméně deset párů. Ale pro   obě íránské děti to znamená obrovskou   pohromu a rozhodnou se ztrátu před rodiči   tajit.
Líbí se mi, že film příliš   nezdůrazňuje sociální problém a chudobu, ve   které děti žijí, ale poukazuje na úplně   něco jiného. Na obětavost, sourozeneckou   lásku, na skutečné lidské hodnoty. Moc hezký   film.