Obsah filmu 35 panáků rumu
Lionel je řidičem RER, pařížských vlaků, které vedou až na vzdálená předměstí, odkud lidé denně dojíždějí za prací do vnitřní Paříže a navečer se zase vracejí do svých sídlištních bytů. V jednom takovém bydlí i Lionel se svou dcerou Joséphine, kterou po smrti ženy sám vychoval. Žijí spolu v tiché harmonii, do níž nenechají proniknout ani své přátele. Zůstali jeden pro druhého, ale Joséphine dospívá a bude chtít žít svůj vlastní život. Čas běží a Lionel si začíná uvědomovat, že přichází změna, která může znamenat i jejich rozloučení.
Ačkoli francouzská režisérka Claire Denisová zasazuje své filmy do problematického sociálního kontextu,...
Ačkoli francouzská režisérka Claire Denisová zasazuje své filmy do problematického sociálního kontextu, hlavním tématem jsou mezilidské vztahy, které sleduje skrze výtvarně senzitivní kameru zaměřenou na „řeč těl“. O to více pak ve snímku skromném na dialogy vynikne nevyřčená touha a erotická přitažlivost. Claire Denisové se v 35 panácích rumu opět daří podat klasický příběh, jaký prožívá mnoho obyčejných lidí, filmařsky atraktivním způsobem. Téma odpoutávání se dětí od svých rodičů režisérka navíc opřela o životní zkušenost vlastního dědečka, který sám vychovával svou jedinou dceru a už se nikdy neoženil. Dráždivou atmosféru filmu rovněž podpořili českým fanouškům dobře známí Tindersticks, kteří natočili k 35 panákům rumu originální hudbu, a v neposlední řadě také vynikající kamera dlouholeté spolupracovnice Claire Denisové, Agnes Godardové.
Zdroj: ČT < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (4)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 15.9.2018
Krásně, až komorně pojatý příběh otce a dcery byl naprostým překvapením, jak jednoduchý děj může silně zapůsobit a zanechat v divákovi nepopsatelný pocit čehosi křehkého...nelze to pojmenovat, je nutné to vidět - a nestačí jednou.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 24.11.2014
Ano, je to snímek o dospívání, stárnutí, nadějích a ztrátách. Jeho netradičnost je koncipována v neobvyklém stylu vyprávění a to za použití velmi životního tématu a tou je životní stereotyp. Známe to zcela všichni a to bez vyjímky. V zaměstnání stejná práce se stejnými spolupracovníky, doma stejné činnosti se stejnými členy rodiny. Vše funguje jak má a vládne spokojenost. Ale co když je toto všechno někde náhle po mnoha letech nenávratně narušeno? Půjde to dále bez komplikací anebo se něco stane? Nic už nebude jako dřív a o to tu jde především. Vyrovnání se s osudem. Tento příběh je vyprávěn tak, jak to v životě skutečně chodí. Tedy žádné srdcervoucí dramatické výjevy. Tady se vše vyjadřuje pocity, pohledy a gesty. Tedy přesně tak, jak se člověk opravdu chová. A tady mohou být některé výjevy konfrontovány s divákem. Může to být i velmi osobní. Asi se to nezdá, ale skutečně takové situace potká spoustu lidí. Jak by jste se zachovali v takové situaci vy? Stejně? Jinak? Tento film velmi citlivě poukazuje na jednu životní problematiku bez skrupulí a nadsázek a velmi se to povedlo. Zanechá hluboký dojem a soucítění s hlavní postavou příběhu a jisté pochopení. Poselství tohoto výborného filmového počinu bylo naplněno.
