Chantrapas

Mladý gruzínský filmař Nicolas nechce nic víc, než točit své filmy. Po ideologických půtkách utíká z domoviny do Francie, nicméně země umění zaslíbená mu brzy začne házet kameny pod nohy. Poslední snímek ve Francii žijícího gruzínského režiséra Otara Iosselianiho nepochybně nese autobiografické rysy. Spíše než o jednoznačnou osobní výpověď tu ovšem jde – stejně jako v jeho starších snímcích – o univerzální, meditativní, lyrické podobenství. Iosseliani se vyhýbá vysvětlování či ponoru do psychiky postav. Subtilní etudy se odehrávají v dlouhých záběrech, zakončených často nenápadnými pointami a vše směřuje k hádankovitému zamyšlení nad krajinou a lidmi, jež v ní žijí. Jemná ironie dotváří jedinečnou náladu, obrazy tady hovoří samy za sebe. 18. Febiofest 2011