Polnočná omša

O Štědrém dnu roku 1944, kdy německé jednotky pokračují v nemilosrdné likvidaci partyzánského odporu, se mezi příslušníky středostavovské rodiny Kubišových odvíjí osudové drama hrdosti, cti a strachu. Podaří se jim zachránit nejmladšího syna, který jediný našel odvahu k činu, teď je ale všechny smrtelně ohrožuje? Koncem srpna roku 1944 vypuklo na Slovensku povstání, jehož cílem bylo zlikvidovat klerofašistickou Slovenskou republiku a umožnit osvobození země od východu. Nepředpokládaná přesila německých vojsk ale do listopadu zatlačila povstalce do hor, vzpoura byla potlačena a během zimy se rozpoutal likvidační teror postihující nejen zbylý partyzánský odpor, ale i civilní obyvatelstvo. Za takové konstelace se ve filmu Polnočná omša ke štědrovečerní večeři a půlnoční mši scházejí příslušníci středostavovské rodiny Kubišových, jejíž synové reprezentují aktuální názorové rozvrstvení slovenské společnosti. Marián je příslušníkem fašistické Hlinkovy gardy, Paľo skeptický pragmatik, dvacetiletý Ďurko se přidal k partyzánům, byl zajat, na útěku zraněn a teď se uchýlil do rodičovského domu. Do téhož domu, kde je ubytován i německý velitel města major Brecker… Jiří Krejčík (1918-2013) spolupracoval se slovenskou kinematografií od konce 40. let, ale bez výsledku, nakonec se jen pod pseudonymem podílel na scénáři satiry Štvorylka (1955) podle Janka Jesenského. I Polnočná omša vychází z cizí látky, ze stejnojmenné divadelní hry Petera Karvaše (1959), a také jí hrozilo, že ztroskotá, tentokrát na střetu vyhraněných a popudlivých individualit dramatika a režiséra. Tlumičem vášní se stal konciliantní vedoucí kolibské tvůrčí skupiny a spoluscenárista Albert Marenčin. Vznikl tradicionálně laděný snímek, který sice nepřekonal inovativní Barabášovu Pieseň o sivom holubovi (1961), také ale neuvízl v pouhé divadelnosti, jakkoli právě na precizních hereckých výkonech je založen. Krejčík znovu zahrál na strunu svého Vyššího principu (1960) - včetně obsazení Ivana Mistríka a Němce Hannja Hasse, a traktoval příběh v odideologizované a odpolitizované rovině osobního rozvažování, co je člověk ochoten obětovat pro druhého, dokonce pro příslušníka vlastní rodiny, kde jsou hranice takové oběti a kam až sahá úchylná bestialita válečných zločinců. Zkombinoval přitom účinně slovenské herce s českými a také s nevšední tváří maďarské herečky Margit Baraové. Jan Lukeš LFŠ 2015