Advokát chudých

"Advokát chudých" byl český film pro který si opět autoři zvolili námět z literatury. Nespoléhali se však tentokrát na popularitu známého literárního díla, nýbrž vybrali z tvorby jednoho z našich nejlepších spisovatelů Jakuba Arbesa, méně známé romaneto "Advokát chudých". Tak totiž nazval Arbes onen, jim vytvořený druh zábavné prózy, kde přespříliš výpravěčský a filosofující román zhutnil a zestručnil do formy plné činů a dění. Do přítomnosti se prolíná minulost, jejíž stíny zasahují do osudů dobrého člověka a ohrožují i štěstí hodného děvčete, jeho schovanky. Advokátem chudých je nazýván písař advokátní kanceláře, pokoutní právní poradce chudiny v pražském předměstí. Nikdo netuší, kdo se vlastně skrývá za tímto dobrákem, majícím mimořádné právnické vědomosti. Až zrovna ve chvíli, kdy se Kypr, jak se jmenuje, zdá dosahovat přece jen životního štěstí, když jeho schovanka, které bylo umožněno učit se ve zpěvu, je blízká svému cíli, je lidskou zlomyslností odhalena jeho minulost. Jí posoudit - to přísluší pak jakémusi lidovému soudu v předměstské hospodě. Režisér Vladimír Slavínský dovedl děj vést takovým tempem k této vrcholné scéně, že v ní bylo opravdu dosaženo dokonalého vystupňování a dramatického obratu Divákům se z počátku mohlo zdát, že se na plátně rozvíjí sladký románek o dívce, která zatouží po divadelní slávě a je na této cestě vedena dobrotivým strýcem a mladým kapelníkem. Pojednou před očima divákovýma rozhrne clona z lidské tragedie tří osob. V titulní úloze Otomar Korbelář, vytvořil postavu muže těžkým osudem sice postiženého, ale nikoliv zhrouceného a ubitého, nevzdávající ho se. V ženských úlohách jsou zde dvě novicky českého filmu. Je to především Lenka Podhájská (pseudonym).. Nebyla herečkou, což se tenkrát zdálo být předností, neboť vnesla do příběhu hodně svěžesti a do hry přirozenosti a neumělkovanosti, která ovšem nebyla totožná se začátečnickou neobratností. Marie Brožová se tu představila v trojí podobě téže osoby: pomatené tulačky, šťastné matky a v obraze minulosti mladé ženy, chvějící se o osud křivě obviněného muže. Ve třech případech se přizpůsobila charakterům ale i různému životnímu prostředí. V té době ještě málo známý Vladimír Majer, zde hrál zlomyslného intrikána, kryjícího se maskou mstitele. Toho podal naprosto přesvědčivě. Dobové prostředí bylo věrně ve filmu zachováno i zevně, hudbu tehdy vybral nebo složil skladatel František Škvor.