Tarkovskij oslňuje mistrovstvím a lyrismem. Tento nováček je nejsilnější osobností, jaká se podle mého přesvědčení objevila v Moskvě od „Jedenačtyřicátého". Avšak Čuchraj patří již k jiné generaci dnešních čtyřicátníků. Tarkovskému nebylo ani třicet let, když dokončil svého „Ivana". Jeho nový tón, jeho poctivost, jeho velikost zanechaly hluboký dojem u sovětských filmařů i diváků. U jeho „Ivana" by se dalo mluvit o „lyrickém realismu". Překvapilo by mne, kdyby učitelem Tarkovského nebyl Dovženko; vždyť do jedné z nejkrásnějších scén svého díla vložil „filmový citát" ze ,Země': hromadu jablek v dešti. Tak jako jeho učitel (předpokládaný) Dovženko má i Tarkovskij smysl pro přírodu a krajinu . . .
Georges Sadoul, Les Lettres Francaises, Paříž

.. . Ne sám příběh malého hocha, který se při průzkumné akci na frontě ještě dříve než dojde k ofenzívě ztratí a jehož fotografie je pak při vstupu do Berlína objevena ve spise o zastřelených partyzánech, tvoří obsah tohoto filmu. Ten je spíše vytvářen složitým střídáním současných událostí, vzpomínek a snových představ. V chlapcových snech, které zabírají značnou část filmu, je z poetických a surrealistických útržků skládán obraz zdravého a šťastného mládí, které válka rozdrtila. Ostře kontrastují sny s brutální a trpkou přítomností. Přeludy, které film promítá do hlavního děje, jsou malými mistrovskými dílky, v nichž má optická fantazie režiséra volnou dráhu. Tarkovskij důsledně rozkládá tradiční fabuli ve sled obrazů a asociací, což jsme až dosud v sovětských filmech nemohli objevit. Virtuózní zhuštění jednotlivých scén do fantastické lyričnosti je přitom vždy ospravedlněné perspektivou chlapce, z níž film své dění sleduje. Tak vyniká film při všem estetizování kamery silnou emotivní působivostí. „Ivanovo dětství" vznáší mohutnou výzvu proti válce . . .
Ulrich Gregor, Die Welt, Hamburk

. . . Je to lyrický válečný film jako „Balada u vojákovi" čí „Jeřábi". Jeho poezie, i když je místy poněkud vypočítavá, poctivá odvaha v realizaci a opravdová prostota dávají předem tomuto filmu velké exportní naděje. Jde tu o pohled na válku, která poznamenává a ničí právě tak dospělé jako děti. Mladý režisér projevuje hluboký smysl pro tuto látku . . . Hra herců je střídmá, představitel hocha se vyhýbá přesládlostem, po technické strunce je film prvotřídní. Je to vypočítaný, avšak dojemný pohled na válku očima válkou poznamenaného dítěte . . .
Gene Moskowitz, Variety, New York

Autor/Zdroj: /dobová recenze


Tarkovského úspěšný debut (jeho obhájcem v mezinárodní polemice byl např. J. P Sartre a citlivě o něm psal Alberto Moravia, příležitostně též excelentní filmový kritik) vypráví příběh jedenáctiletého „dítěte války", jehož údělem se stala nepřístupná samota v utrpení a hořkostí. Ivan přestal být dítětem ve chvíli, kdy mu fašisté před očima zavraždili matku. V černobílém obraze, mistrovsky zvládnutém kameramanem Vadimem Jusovem, rezonuje Tarkovského poetická stylizace přírody. Tragický patos neodčinitelnosti viny všech za všechny je autorem spoluprožitý s mravním stoicismem. Historii lidstva podle něj formují výboje lidského ducha, umění. Představitel Ivana Nikolaj Burlajev hraje v následujícím Tarkovského filmu Andrej Rublev mladého zvonaře - fanatika tvorby. Drama Ivanovo dětství obdrželo na MFF v Benátkách 1962 Zlatého Iva sv. Marka.

Autor/Zdroj: /Kino AERO