Ať Rembrandt maloval portréty, krajiny, světské, náboženské, nebo mytologické obrazy, stále se zamýšlel nad božskou podstatou člověka. Už v útlém věku byl fascinován stářím. Blízkost smrti ztotžňoval s blízkostí poznání, proto maloval starce zabrané do knih nebo meditujcí Židy v chrámech. Chtěl se dotknout niterných stavů člověka a podstaty života. Obraz Učence, zvaný též Rabín, je vynikající ukázkou rané Rembrandtovy tvorby. Oduševnělá tvář moudrého starce se k nám obrací ve chvíli, kdy jsme narušili jeho soukromí. Dívá se na nás vyčítavě, neboť jsme ho přistihli v okamžiku jeho hluboké filozofické meditace. Učenec vznikl v r. 1634, v nejšťastnějším období umělcova života. Oženil se se Saskií van Uylenburg. Stal se vyhledávaným a uznávaným malířem. Rembrandtova tehdejší sláva byla nedorozuměním a zanikla pro nepochopení a falešný výklad jeho díla. Bohatá a kultivovaná buržoazie, která jej zpočátku zahrnovala přízní, ho odvrhla. Byl posuzován pro náboženský neklid a na jeho tvůrčí svobodu bylo nahlíženo jako na formální nedostatek. Rembrandt se musel narodit a zemřít v zapomenutí, aby mohlo nizozemské malířství dosáhnout svého nevyššího vrcholu.