Expresionisticky koncipovaný „exilový“ film natočil Bergman v Německu, kde se přechodně usadil po daňové aféře se švédskými úřady. Do revokace atmosféry předválečného Berlína vložil osobní dojmy a zážitky z někdejšího pobytu ve fašisticky „vyšinutém“městě. Dobový kolorit ztemnělého pouličního exteriéru, veřejné noční podniky s lascivní zábavou, složitě budované vnitřní prostory – byty, podzemní spletité chodby – tvoří zpředmětnělý duševní labyrint odrážející celkový stav sociální deprese. Dvojice cirkusových artistů, Manuela (Liv Ullmannová) a Abel (David Carradine), živoří v úzkostném, chaotickém provizóriu, v sebezáchovném úsilí udržet soužití spějící k nezadržitelnému rozpadu. Ztráta životních jistot ústí až do ochromenosti, nejen hrdinů, ale tehdy i samotného Bergmana, který se octl v cizí zemi v pozici nedobrovolného vyhoštěnce. V odloučení od vlasti jako by se chtěl podvědomě opřít alespoň o trvalé hodnoty ze své umělecké minulosti - citacemi různě parafrázovaných výjevů a odkazů z předchozích filmů. Kabaretní trpaslíci a vychrtlý kůň táhnoucí vůz naložený nábytkem připomenou scény z Mlčení, rozhovor Manuely se znejistělým knězem se podobá dialogu Märty s pastorem ve filmu Hosté Večeře Páně, fanatický doktor Vergérus (Heinz Bennent), odhodlaný ve zvrácených experimentech proniknout do tajemství lidské bytosti i za cenu ztráty života, připomene jiné své jmenovce: doktora, zapřisáhlého racionalistu z Tváře nebo asketického kněze – nenáviděného otčíma Fanny a Alexandra.

Autor/Zdroj: /Kino AERO