Už jméno hrdinky, totožné se jménem hlavní představitelky, naznačuje, že Fellini se v tomto filmu pokusil vyrovnat s ryze intimními problémy, které nastaly v manželství s Giuliettou Masinovou. Herečka se octla v ožehavém postavení, v němž se prolínala její civilní podoba s filmovou rolí. Giulietta a duchové tvoří svým tématem pandán k Fellinimu autorskému filmu 81/2, kde byl motiv nemožnosti hlubšího citového vztahu muže a ženy nazřen z mužského hlediska. Giulietta, obdobně jako Guido, podstupuje náročnou pouť do svého nitra v bolestném procesu sebepoznávání. Inspirací při orientaci v ženské duši se Fellinimu stala hlubinná psychologie Carla Gustava Junga, ve které se terapeuticky významně osvědčila jeho teorie snů. Na podkladu snových a fantazijních vidin, v jejichž zajetí se Giulietta zmítá, odvíjí se příběh ženy středního věku v krizi, kterou u ní vyvolala mužova citová nestálost a nevěra. Prostředí, v němž se hrdinka pohybuje, je zbudováno režisérovou imaginací jako scénograficky zpředmětnělý kosmos jejího podvědomí. I když Fellini dokázal upřímně a s jedinečnou obrazností zobrazit labyrint ženského nitra, nezapřel své ryze mužské hledisko. Snad i proto hrdinčino finální vysvobození, když vychází ze svého domku jako z vězení, vyzní spíše jako vysněná pohádková vize než jako věrohodné vyústění jejího citového martýria.

Autor/Zdroj: /Kino AERO