Snímek je určen pro téměř všechny věkové kategorie. Především pro střední generaci a seniory.Příběh sám o sobě poukazuje na život současných osmdesátníků. Všichni prožívají stejný věk, přesto ho každý prožívá zcela jinak. Každý je jinak psychicky a fyzicky svěží, prožívají jinak přítomnost a přesto mají něco společného - minulost. Bývalí spolužáci se scházejí po šedesáti letech na školním sraze, nepochybně posledním, v tváří tvář spolužačce Milušce Bínové. Bínová, kdysi nejoblíbenější spolužačka, dnes přijíždí po letech do rodného města, rozhodnutá zjistit, který z jejich spolužáků ji kdysi zničil život. Bínová se ovšem nevrací pouze po letech do rodného města a ke spolužákům, ale musí si také najít cestu ke své rodině a k vnukovi, který se pokouší sraz zorganizovat. Přesto film není o pomstě, ale o životě dnešních seniorů, o jejich vztazích s rodinou, se společností a vzájemných vztazích mezi generacemi.

V roce 1949 mělo maturovat na gymnáziu v Náchodě sedmdesát tři studentů. Jeden z maturitních ročníků navštěvovala i tehdy devatenáctiletá Miluše Bínová. Bínová, ve třídě oblíbená, byla dcerou sedláka a představitele Lidové strany v kraji. Miluška Bínová organizuje první den klidového týdne studentů posledního ročníků (takzvaného svaťáku) menší posezení u otce na statku. Nedopatřením jeden ze spolužáků najde schovanou brokovnici starého Bíny v seníku a aniž by si uvědomovali důsledky – začnou se zbraní manipulovat. Druhý den je Bína zatčen a o několik měsíců déle popraven. Miluška nesmí odmaturovat a souhlas s jejím postihem, tedy neodmaturováním, musí souhlasně podepsat všichni její spolužáci. Toto celé ovšem divák zjistí až na samotném konci příběhu. Příběh se celý odvíjí v současnosti. Dva ze spolužáků Bínové, Hybš a Vávrová, osloví vnuka Bínové, který v tuto chvíli pracuje na gymnáziu, kde všichni kromě Bínové v roce 1949 odmaturovali. Bínové vnuk, učitel Čížek se nakonec rozhodne spolužákům pomoci nejen zrealizovat školní sraz, ale také oslovit babičku, aby se vyjímečně srazu zúčastnila. Společně s Hybšem a Vávrovou jede na Moravu babičku přesvědčit. Bínová si uvědomuje, že toto je možná jedna z posledních příležitostí, jak se vypořádat s bývalými spolužáky, o kterých si myslí, že jsou strůjci jejího neštěstí a potažmo i životního osudu. Do srazu zbývá několik dní, Bínová žije s Čížkem v bytě a zažívá s ním nemalé dobrodružství. Ukazuje se nejen absence kvality vztahu mezi nimi, jako babičky a vnuka, ale také rozdílnost jejich už tak složitých osobností. Do příběhu také vstupuje dávná láska Hybše k Bínové. Mezitím do Náchoda míří další spolužáci a náchodští se naopak připravují na samotný sraz. Poznáváme celou plejádu životních osudů současných seniorů. Některé z nich jsou velmi veselé, některé méně. Někteří ukazují, že stáří se dá prožít i s úsměvem. Celý příběh pak vyvrcholí na školním srazu, kde by mělo dojít k rozhřešení celého případu.

Poetickou komedií Pamětnice si učitel, ale i spisovatel a scenárista Tomáš Magnusek (nar. 1984), žijící v Náchodě, splnil sen: s pomocí režiséra Vlada Štancela, svých přátel a své rodiny realizoval film, v němž se sešly herecké legendy. Kromě scénáře snímek také produkoval a hraje v něm jednu z hlavních rolí. Výsledek však zjevně neodpovídá vynaloženému úsilí. Může za to především nedotažený naivní scénář, jemuž chybí dramaturgie, humor a nadhled, ale zato používá klišé a nudné dialogy a jeho morální poselství je prvoplánové.

Absolventi náchodského gymnázia chystají sraz maturantů po šedesáti letech. Dvojice organizátorů, inteligentní, stále šarmantní a rozvážný Vlastimil Hybš (Stanislav Zindulka, nar. 1932) a poněkud dětinská, diblíkovsky naivní Viola Vávrová (Květa Fialová, nar. 1929) doufají, že se jim podaří dostat na večírek i spolužačku Milušku Bínovou.

Starým lidem pomáhá její vnuk, který na gymnáziu učí. Jenomže bývalá statkářská dcerka se chystá po šedesáti letech vytáhnout kostlivce ze skříně: někdo ze spolužáků v roce 1949 udal jejich rodinu, což způsobilo smrt jejího otce a pro ni zákaz maturity. Žena chce konečně vědět, kdo to má na svědomí. Šedesát let v sobě dusila zlobu a pocit ponížení. Z kdysi veselé oblíbené dívky se stala zatrpklá protivná jedubaba, která nedokáže vyjít s lidmi...

Průměrný věk herců je 80,1 let. Snímek Pamětnice, věnovaný památce Magnuskova kolegy, filmového nadšence Václava Turče (1957 - 2009), který se na projektu podílel, je bohužel jen promarněnou příležitostí.


ZDROJ: Filmový přehled 2010/1