Rok 1969. Dr. Malcolm Sayer zkoumá v newyorské nemocnici skupinu pacientů, kteří v důsledku prodělané encefalitidy byli po desítky let v katastrofickém stavu. Provedené testy ho přesvědčí, že tito pacienti žijí svým vnitřním životem. Sayaer získá souhlas ředitele nemocnice Kaufmana k experimentální léčbě drogou L-DOPA, která úspěšně pomohla lidem trpícím Parkinsonovou nemocí. Se souhlasem pacientovy matky vyzkouší drogu na Leonardu Loweovi a podaří se mu u něho obnovit schopnost mluvit a pohybovat se. Kaufman pak povolí léčbu navou drogou i u ostatních katatoniků. Všichni se proberou k životu. Po čase se ale u prvního pacienta začnou projevovat příznaky ztráty nabytých schopností. Sayer je zoufalý, protože vidí, že droga působí jen dočasně.

Sestra Costellová ho přesvědčuje, že i tak pro své pacienty udělal nesmírně mnoho. Vrátil je alespoň načas do života. Opakované pokusy s jinými drogami už nikdy nepřinesly podobně dramatické výsledky.

Rok 1969. Doktor Malcola Sayer nastoupí do nemocnice v New Yorku a objeví tam skupinku zapomenutých pacientů, kteří přežili epidemii spavé nemoci v roce 1916. S pomocí nového experimentálního léku doktor Sayer postupně "probouzí" pacienty do světa radostí a bolestí života, zatímco v sobě najde dlouho dřímající vnímavost k lásce a přátelství. Film byl natočen podle skutečné události.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora


Rok 1969. Doktor Malcola Sayer nastoupí do nemocnice v New Yorku a objeví tam skupinku zapomenutých pacientů, kteří přežili epidemii spavé nemoci v roce 1916. S pomocí nového experimentálního léku doktor Sayer postupně probouzí pacienty do světa radostí a bolestí života, zatímco v sobě najde dlouho dřímající vnímavost k lásce a přátelství. Film byl natočen podle skutečné události.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora

Snímek Penny Marshallové Čas probuzení vychází ze skutečných událostí, jež popsal ve své knize neurolog Oliver Sacks. V roce 1969 se mu podařilo načas přivést "zpět do života"` pacienty postižené chorobou encephalitis lethargica, jež byla důsledkem virové epidemie z dvacátých let. "Zázračné uzdravení" však nemělo dlouhodobý charakter a nemocní se bohužel vrátili do původního kataleptickěho stavu. Osou snímku je vztah mezi dr. Sayerem (změněné Sacksovo jméno) a pacientem Leonardem Lowem (autentická postava není ve všem totožná s postavou filmovou). Přátelství, jež oba muže pojí; má vliv nejen na nemocného, ale i na lékaře, který se vymaňuje ze své nesmělosti a osamělosti. - Film očividně těží z úspěchu Rain Mana. Je citlivě realizovaný, i když mistr sklouzává do sentimentu. Opírá se o herecké výkony Roberta De Nira a Robina Williamse. Kameramanem byl Miroslav Ondříček a svou poslední filmovou roli (jednoho z pacientů) hrál slavný jazzman Dexter Gordon (zemřel 25. 4. 1990).

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled


Robert De Niro a Robin Williams v příběhu, který se skutečně stal. Vypráví o jednom zázraku, který se udál koncem šedesátých let našeho století v New Yorku a jehož původcem byl britský neurolog dr. Oliver Sacks. Žijící mrtvi se probudili z léta trvajícího kómatu a znovu vstoupili do našeho světa. Ne nadlouho...

New York roku 1930. Jedenáctiletý Leopard Lowe je jedním z nejlepších žáků své třídy. Normální, živé, inteligentní dítě. Dítě, které však jednoho dne nedokáže ovládat svou ruku, nedokáže psát. První známky ochrnutí signalizují nemoc. Jakou? Nikdo neví. Ruka se křiví a nakonec zůstává zcela neohebná. Choroba postupuje a Leopard se přestává hýbat, přestává komunikovat. Stává se z něj žijící mrtvola.
Smrt zaživa se jmenuje encephalitis le thargica, česky řečeno evropská spavá nemoc, virové onemocnění, které se epidemicky rozšířilo v letech první světové války.
Téměř o čtyřicet let později. Do jedné newyorské nemocnice přichází neurolog dr. Malcolm Sayer (filmová podoba dr. Sackse) a dostává na starost skupinu apatických, nepohyblivých pacientů, kteří se po desetiletí neprobrali ze svého groteskního transu. Nehybným postavám na vozíčcích nevěnuje nikdo valnou pozornost, pro personál jsou tito nevyléčitelně nemocní již téměř nemocničním inventářem. Je jich patnáct. Jedním z nich je i Leopard Lowe, padesátiletý.
Právě na něm se dr. Sayer rozhodne aplikovat nově vyvinutou drogu L-Dopa. Přichází zázrak - Leopard se začíná pohybovat, mluvit, myslet. Vrací se do našeho světa, vrací se ke své matce, zamiluje se. A po něm se z dlouholetého kómatu probouzejí i další pacienti. Nic není tak fantastického jako jednoduchý zázrak.
Do prvotní radosti z nového života se však mísí i strach a nejistota. Co s tímto novým, neznámým světem? Uplynulo tolik let, které nemohli prožít, jejich přátelé, rodiče a partneři mezitím zemřeli - jak mají nyní existovat? Přidává se i další obava čerstvě probuzených - strach spát, co když je jejich znovuzrození jen snem a oni se do něj už znovu neprobudí? Jak dlouho bude sen trvat?
Příběh, který zfilmovala Penny Marshallová, začíná sice optimisticky, končí ovšem v tragickém pocitu pomíjivosti. To je také důkazem, že podkladem scénáře nebyla hollywoodská fantazie, ale skutečná událost. Zázrak se uskutečnil v roce 1969 v newyorské nemocnici Beth Abrahamové a doktoru Sacksovi se podařilo vrátit do života 80 encephalitiků. Byl to sice zázrak přechodný a nikdy už se v podobné míře neopakoval, ale přeci jen to byl zázrak.
Režisérka na sebe vzala nelehký úkol, neboť chtěla-li vyhovět požadavku reálnosti příběhu, musela divákovi vsugerovat pocit naděje a „šťastného konce", jen proto, aby mu ho vzápětí zase vzala. Bylo to určité riziko a není divu, že se ho Penny Marshallová snažila snížit na minimim. Logicky proto sáhla k superhvězdnému hereckému obsazení, které jí pomohlo vyhnout se všem úskalím. Do role Leonarda Lowa obsadila Roberta De Nira, dr. Sayera ztělesnil Robin Williams.
De Niro dovádí Leonardův zoufalý zápas o přežití až k hranici bolesti, jeho výkon je plně srovnatelný s kreací Dustina Hoffmana ve filmu Rain Man; Robin Williams (hvězda první velikostí všude na světě - jen u nás zatím neznámá) naproti tomu působí v roli ostýchavého vědce na první pohled nevýrazněji, jeho postava je méně efektní, ale síla přesvědčení a vnitřní zranitelnost činí z Williamsova lékaře osobnost, která je De Nirovu Leonardovi minimálně rovnocenným partnerem.
Čas probuzeni je film, který vyzařuje hluboce lidskou něhu. Penny Marshallové se podařilo vytvořit umělecké dílo, které líčí v podstatě velmi deprimující příběh tak, že v divákovi nakonec zanechá především pocit životního optimismu. Optimismu a dojetí z dramatu hrstky lidí, kteří se ocitají v beznadějné situaci a s veškerou silou, která jim ještě zbyla, zápasí o svou naději a důstojnost. Čas k životu už nemají a smrt je ještě daleko.
r/hej Cinema 1991/5/20

Autor/Zdroj: r/hej/Cinema