Ceny: Český lev za mužský herecký výkon (J. Schmitzer); Trilobit '97 za herecký výkon (J. Schmitzer); MTF Monte Carlo 1997: Stříbrná nymfa za režii, Cena Mezinárodní katolické organizace pro rozhlas a televizi Stříbrná holubice

V roce 1958 se v pracovním lágru objeví jako nový vězeň bývalý náčelník Hlavní správy nápravných zařízení plukovník Dobrý. Ihned dostane od spoluvězňů krutou nakládačku. Pomůže mu politický vězeň Svoboda, odsouzený na dvanáct let za velezradu. Ten se ho zastává i nadále, čímž proti sobě popouzí téměř všechny. Pro něj je teď nesporný zločinec stejný nešťastník jako ostatní. Nejde mu ani tak o Dobrého (v jednom okamžiku vzteku ho málem uškrtí), jako o to, aby si on sám tváří v tvář příkoří, nespravedlnosti, cynismu a brutalitě zachoval lidskost.
Autor námětu a scénáře Jiří Stránský zpracoval závažné téma na základě vlastní zkušenosti politického vězně a podle některých skutečných událostí. Na rozdíl od většiny obdobných vězeňských titulů obohacuje příběh, jehož podstatou je popis reality komunistických lágrů, o rozměr téměř antické tragédie, když se neprávem odsouzený zastane svého trýznitele. Snímek natočil Hynek Bočan, s nímž Stránský spolupracoval už mnohem dříve a společně se podíleli na úspěšném televizním seriálu Zdivočelá země. Tvůrci usilovali o maximální věrohodnost prostředí a jeho realistické zachycení a zároveň se soustředili na charakterizaci jednotlivých typů jak vězňů, tak věznitelů. Chtěli tak vzdát úctu obětem komunistického řádění, jíž se těmto lidem stále ještě nedostává. Důsledkem jejich úsilí je však také určitá schematická plochost, ilustrativnost a patos (podpořený tóny Beethovenovy Sedmé symfonie). Uznání zaslouží všichni herci, pracující v nelehkých podmínkách, ale zejména Jiří Schmitzer v hlavní roli, především díky civilnímu projevu, pod nímž je však všudypřítomný emocionální prožitek.
Vedle snímku Bumerang se stejnému tématu výhradně věnuje pouze romantický milostný příběh Kousek nebe (2005), natočený rovněž podle Stránského předlohy. Vězeňské téma z padesátých let se objevuje například v nezdařeném psychologickém hororu Klíček (2009) nebo v některých sekvencích Tmavomodrého světa (2001).
Tomáš Bartošek, 36.LFŠ 2010

Jiří Schmitzer ve filmovém dramatu mužů určených k likvidaci v komunistickém uranovém lágru padesátých let. Podle vlastní povídky scénář napsal Jiří Stránský (1996).
Příběh o hrůze a naději se odehrává v kriminálech padesátých let, které autor scénáře poznal na vlastní kůži. Muži, kteří byli nepohodlní tehdejší komunistické moci, jsou odsouzeni k mnohaletých trestům v lágru a práci v uranovém dole. Jde o příběh o kamarádství a dodržování morálních zásad ve světě za ostnatými dráty.
Na konci léta 1958, po dvouletém zpoždění za Sovětským svazem, byli i u nás postaveni před soud někteří příslušníci ministerstva vnitra a celé justice padesátých let, kteří se nejvíce podíleli na nezákonnostech.
Mnozí z nich byli pověstní svými genocidními a sadistickými názory na zacházení s politickými vězni. V zimě se pak náhle objevili jako vězňové v uranových táborech mezi těmi, nad jejichž životem i smrtí byli sami ještě nedávno neomezenými pány.
Film je natočen podle skutečnosti. Všechny jeho postavy opravdu žily nebo dosud žijí.
Film byl oceněn Českým lvem a Stříbrnou nymfou na televizním festivalu v Monte Carlu.
DVD Express

Po pádu stalinského kultu, na konci roku 1958 přichází do uranového lágru na Příbramsku bývalý náčelník Hlavní správy nápravných zařízení plukovník Dobrý, odsouzený za tolerování nezákonností ve věznicích. Sadistického pohlavára, jenž se z neomezeného pána nad životem vězňů zmšnil v obyčejného trestance, se ujme bývalý lesník Svoboda, uvězvěvý jako většina ostatních za neexistující velezradu. Kromě jiného Svoboda s nasazením vlastní kůže zachrání Dobrého před krutou mstou táborového komanda. Jeho snaha dosáhnout očištění a zachovat si tak zbytek lidskosti však v brutálních poměrech vede k nepochopení a tragédii.

Autor/Zdroj: /Popis