Film "Dobrodružství prince Achmeda" měl premiéru v Německu 3.9. 1926. Bohužel originální negativ ani úplná kopie Německé verze se nezachovala. Existuje jen rekonstruovaná verze s anglickými mezititulky z Národního filmového a televizního archivu v Londýně. Ta byla zkopírována a doplněna
originálním německým textem podle dochovaných censorských karet.
Animovaný film z vystřižených siluet je inspirovaný pohádkami Tisíce a jedné noci.

Animovaný film Dobrodružství prince Achmeda je výjimečný hned z několika důvodů. Dnes je označován za nejstarší celovečerní animovaný film, přestože existují údaje o starším snímku El apóstol (Apoštol) Argentince Quirina Cristianiho z roku 1917. Německý snímek Lotte Reinigerové získal prvenství jednoduše proto, že se na rozdíl od svého předchůdce dochoval až do současnosti.
Oproti klasické ruční animaci je film natočený netradičně jako loutkohra, inspirovaná čínským stínovým divadlem, jen s tím rozdílem, že jednotlivé pohyby jsou rozanimované políčko po políčku. Této technice se Lotte Reinigerová věnovala po celou kariéru a natočila takto řadu animovaných filmů, jako například Carmen (1933) nebo Puss in Boots (Kocour v botách, 1936). Jako spoluautorka se podílela na filmu Die Jagd nach dem Glück (Hon za štěstím, r. Rochus Gliese, 1929), ve kterém kombinovala animaci s živými herci. Jednu z rolí v něm hrál i francouzský režisér Jean Renoir, který s Reinigerovou navázal kontakt právě prostřednictvím Prince Achmeda. Mezi její další spolupracovníky patřil i Walter Ruttmann, pionýr německé avantgardy, autor filmu Berlín, symfonie velkoměsta (Berlin: Die Sinfonie der Grosstadt, 1927), který se částečně podílel i na Dobrodužství prince Achmeda.
Na začátku 30. let Reinigerová opustila Německo a s manželem, kameramanem Carlem Kochem, putovali po Evropě, nikde se jim však nepodařilo získat trvalý pobyt. Druhou světovou válku prožili v Německu, kde stále (byť v omezené míře) pracovali. V roce 1949 se natrvalo usadili v Londýně, kde v 50. letech vznikla série krátkých animovaných filmů na motivy pohádek bratří Grimmů.

Hudba: Icon Orchestra
Čtyřčlenné multiinstrumentální těleso vychází hudebně nejen z klasiky nebo scénické hudby, ale inspiruje se i experimentálními hudebními směry. Zvuková neuchopitelnost je daná nejen díky prostoru pro improvizaci, ale i neustálému nutkání hledat nové zvuky. Díky netradičním nástrojům jako dechový midi kontroler, digitálně ozvučený kořen stromu, či mechanické strojky, nachází v hudbě Icon Orchestra své pevné místo i elektronická a experimentální hudba.

Zdeněk Blaha, 36.LFŠ 2010