Debutující norský scenárista a režisér Bård Breien ve svém autorském filmu Kurz negativního myšlení (v originále ovšem Umění negativního myšlení) spojuje komorní psychodrama s hodně černým humorem a zároveň se s nebývalou jistotou pohybuje na tenkém ledě, přičemž prolamuje tabu, spojené s ožehavým tématem. Protagonisty jeho snímku jsou totiž postižení lidé, vyrovnávající se se svým handicapem. – Psychoterapeutka Tori přijíždí se čtyřmi členy své skupiny na návštěvu za ochrnutým Geirem a jeho manželkou Ingvild do bezbariérového domku na předměstí. Mají se pokusit urovnat narušený manželský vztah. Jenže Geir, zahleděný do svého neštěstí, odmítne akceptovat Toriinu metodu „pozitivního myšlení“ a křečovitého optimismu. Psychoterapeutku inzultuje a pomocí alkoholu a marihuany rozvrátí její skupinu. Po divoké noci, v níž vyplouvají na povrch různá traumata a v níž se proměňují vztahy mezi zúčastněnými, nastává ráno a s ním usmíření... – Strhující herecké výkony, nevšední téma, dynamické snímání a v neposlední řadě i zajímavý soundtrack s několika písněmi Johnnyho Cashe se přičinily o nadšené přijetí filmu na karlovarském festivalu.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2007/10

Geirrovi je třiatřicet. Před dvěma lety měl autonehodu, od té doby nemůže chodit a je impotentní. Jeho žena Ingvild, ve snaze zachránit manželství v krizi, pozve na delší návštěvu skupinu tělesně postižených, které vede agilní psycholožka Tori. Dosud sebedestruktivní milovník Johnnyho Cashe a válečných filmů se vzbouří proti nevítané invazi „pozitivní“ energie a za pomoci místy až brutální upřímnosti se pokusí ovládnout situaci. Uvnitř zánovního domu v poklidné čtvrti dochází během jedné noci k zúčtování s falešnou upřímností, dusivým soucitem a zdánlivě osvědčenými metodami léčby duše. Debutující režisér smísil známou formuli skandinávského psychologického dramatu o mezilidských vztazích se sarkasticky černou komedií syrového kvazidokumentárního vzhledu. Originálnímu tvaru přidává na atraktivitě hudební doprovod pro rockové fajnšmekry (Steppenwolf, Nina Simone či zmíněný Johnny Cash). (MFF Karlovy Vary 2007)