Projekt, pod kterým je podepsán britský chameleon artového filmu Michael Winterbottom společně s kolegou Matem Whitecrossem, vychází z reálných událostí. Tzv. „tiptonskou trojici" tvořili britští občané arabského původu Ruhal Ahmed, Shafiq Razul a Asif Iqbal. Na podzim roku 2001 odjeli na svatbu svého kamaráda do Pákistánu, následně se dostali do sousedního Afghánistánu, kde byli americkými vojáky zadrženi a kvůli podezření z napojení na Al-Kajdu převezeni na nechvalně proslulou námořní základnu v Guantánamu na Kubě. Zde byli podrobeni tvrdému výslechu včetně nejnovějších a nejpropracovanějších forem mučení (např. tzv. „waterboarding", během kterého se vězni navozuje pocit topení). Pro nedostatek důkazů byli v roce 2004 propuštěni.
Případu tiptonské trojice se dostalo nebývalé mediální pozornosti především ve Velké Británii a Winterbottom s Whitecrossem se rozhodli zpracovat dostupný materiál do formy, oscilující mezi dramatem a dokumentárním filmem, která je v poslední době stále častěji označována jako dokudrama. Principem je herecká inscenace a režisérská stylizace postavená na reálných událostech. Není bez zajímavosti, že formu na pomezí hraného filmu a dokumentu využilo velmi efektivně hned několik tvůrců filmů, mapujících události 11. 9. 2001 a následnou dekádu vývoje světového terorismu (např. Paul Greengrass v Letu číslo 93).
Winterbottomův a Whitecrossův snímek sleduje v intencích žánru road-movie cestu tří hrdinů z britských Midlands až do vězení na kubánském pobřeží. Podobně jako Greengrass využívají subžánru dokudramatu - pomocí stylizace a herecké akce seznamují diváka s událostmi, k nimž dokumentární materiál buď neexistuje, nebo je přísně tajný. Dokumentární působení filmu posilují nejen záběry z dobového zpravodajství, ale především vkládané rozhovory s hlavními hrdiny v klasické formě „mluvících hlav" - tyto rozhovory nejsou ovšem točeny s reálnými členy tiptonské trojice, ale s jejich hereckými představiteli. Tímto podvratným trikem posilují autoři autentičnost svého filmu a zároveň se záměrně dotýkají tématu mediální manipulace, které je v souvislosti se střetem křesťanské a muslimské civilizace klíčové.
Jan Jílek
Letní filmová škola 2011

Vzpomínková výpověď britských muslimů, jejichž cesta na svatbu v Pákistánu skončila na kubánské základně Camp Delta Guantanamo. Jejich výlet začal koncem září 2001 v době, kdy americká a britská vojska začínala bombardovat Afganistan. V městečku Kunduz se jim při náletu ztratil kamarád. Krátce nato byla trojice zajata, byli nacpáni do uzavřeného kontejneru, ve kterém bylo světlo a vzduch jen díky prostřílenému plechu. Střelba ze samopalů měla zklidnit křičící a vyděšené lidi. Kdo přežil mezi mrtvolami cestu v plechové „rakvi“, skončil ve vězení. Naše trojice měla „štěstí“ jako britští občané se z vězení dostali „pod ochranu“ amerických vojáků a byli, s pytlem na hlavě, přemístěni na Guantanamo, kde si teprve mohli užívat tu pravou "pohostinnost". Vše samozřejmě, jak oficiálně potvrdili nejvyšší představitelé americké vlády, v souladu s Ženevskými konvencemi.