O tomto filmu se hodně diskutovalo už během natáčení v roce 2005 kvůli přesunu zájmu Woodyho Allena z New Yorku na Londýn. Zde se tedy odehrává toto drama mající sklon k thrilleru. Výjimečně také Allen neobsadil sebe do hlavní role neodolatelného svůdníka. (Viděli jste už Woodyho?)
Zpočátku Match Point vypadá jako obyčejný film pojednávající o tradičním milostném trojúhelníku. Chris Wilton právě získal místo trenéra ve snobském tenisovém klubu a seznámil se se svým svěřencem, bohatým mladíkem Tomem Hewettem, poté s jeho rodinou a sestrou Chloe. S ní začne koketovat, a přestože se nechová jako zlatokop, využívá konexí svého potenciálního tchána a jeho kariéra se ubírá úplně jiným, lepším směrem. Už při druhé návštěvě rodinného sídla Hewettových jej ale nebývale zaujme Tomova snoubenka Nola Rice. I když Chris touží po ni, nakonec se ožení s Chloe. Jako vzorný manžel si pronajímá skvělý byt, navštěvují opery, ale se ženou se nudí a utíká za Nolou. Chrise zřejmě přitahuje jeho milenka jen sexuálně. Lásku ani jednou nevyjeví či nedá nějak výrazně najevo ani jedné ženě.
Film začíná nabírat konečně na obrátkách i zajímavosti ve chvíli, kdy do děje vstoupí otázka i fakt těhotenství. Chris neví, které a čeho se vzdát. Zdá se, že to bude Chloe, má ale na to dost odvahy?
Woody Allen se při psaní scénáře zřejmě inspiroval u známého Francouze Guy de Maupassanta a jeho novely Miláček. Všemi obletovaný, nepříliš movitý mladík stoupá po společenském i profesním žebříčku díky svým pletkám se ženami. To vše neplánuje, ani po tom netouží, jen využívá nečekaných příležitostí a na bohatý život si zvykl natolik, že mu obětuje vše, včetně svého svědomí.
První hodina a půl jen zamotává zápletku, aby následně vše vyvrcholilo v pořádné drama.
S osudem si hraje velice žádaná Američanka Scarlett Johansson a Brit Jonathan Rhys-Meyers známý z filmů Sametová extáze či Blafuj jako Beckham. Ovšem kromě nezvyklého anglického akcentu a sakvělého scénáře nic výrazně nevyniká.
Přestože se zdá, že Woodyho film postrádá originalitu a vše je přímo naservírované, v závěru se přesvědčíte o opaku. Londýn Woodymu tentokrát vyšel. Na závěr budu citovat svého kamaráda, jenž po shlédnutí prohlásil: „No, čakal som od toho menej.“

„Muž, který řekl ‚Raději bych byl šťastný než dobrý‘, viděl hluboko do podstaty života. Lidé se bojí čelit faktu, jak ohromná část života závisí na štěstí. Je děsivé vědět, kolik toho je mimo naši kontrolu. V tenisu jsou momenty, kdy míček udeří do okraje sítě a na setinu vteřiny se může překulit dopředu nebo zpátky. S trochou štěstí spadne dopředu a vy vyhrajete. Nebo možná ne a vy prohrajete.“

Nový snímek Woodyho Allena Match Point – Hra osudu tentokrát není newyorskou smutnou komedií, nýbrž vlastně studií o náhodách a o štěstí. Ty člověk nemůže mít pod kontrolou, nicméně ovlivňují jeho život. Když má někdo kliku, projde mu i vražda. Tvůrce přirovnává osud k tenisovému míčku na pásce sítě. Právě to, kam odražený míček spadne, může rozhodnout zápas. V příběhu se Allen inspiroval románem Theodora Dreisera Americká tragédie a čerpá i z vlastního filmu Zločiny a poklesky (1989, FP 1/91). – Tenista Chris Wilton pověsí profesionální kariéru na hřebík a nastoupí jako trenér v exkluzivním londýnském klubu. Zde se spřátelí se svým vrstevníkem z dobré rodiny Tomem Hewettem. Zamiluje se do něj Tomova sestra Chloe. Díky panu Hewettovi mladík záhy nastoupí manažerskou kariéru v jedné firmě. Když se ožení s Chloe, zdá se, že už dosáhl svého. Jenže ve hře je Tomova dočasná milenka, Američanka Nola, jejímuž zničujícímu sexappealu Chris neodolá… Úspěšný mladý muž začne vést dvojí život. Když však Nola otěhotní, dá Chris přednost dobrému bydlu před láskou. Naplánuje vraždy, jež mu s velkou dávkou štěstí projdou, a vrací se k opeře, kaviáru a značkovým vínům. Není si jist, zda svůj život vlastně neprohrál, ale je přesvědčen, že výčitky svědomí časem pominou. – S výměnou New Yorku za Londýn tvůrce zvolil i odlišný styl vyprávění, byť se svými oblíbenými motivy (manželská nevěra, nepotrestaný zločin, výčitky svědomí, četba Dostojevského). Neobjeví se zde žádný neurotik ani intelektuál a ironickými poznámkami se šetří. Herecké obsazení je ve vztahu k postavám důsledné: irského tenistu hraje Ir Jonathan Rhys Meyers a americkou femme fatale Scarlett Johanssonová, s přehledem zvládající přerod ze sexy ženy v těhotnou hysterku. A herci, sekundující ústřední dvojici, splňují tradiční představy o zazobaných Angličanech. K tomu přistupují i promyšlený scénář, využití starých nahrávek operní hudby (árie zpívá většinou Enrico Caruso) a přesný popis prostředí. Ovšem pohled na amorální lidský charakter je až depresivní.
-kat-, Filmový přehled 2006