Úspešný anglický obchodník Max Skinner (Russell Crowe), prichádza do Francúzska na vinicu, ktorú zdedil po svojom strýkovi. Krátko po svojom príchode sa však stretáva s mladou Američankou, ktorá si na dedičstvo takisto robí nárok.

Film DOBRÝ ROČNÍK, při jehož natáčení se proslulý režisér Ridley Scott (Gladiátor) podruhé sešel s oscarovým hercem Russellem Crowem, vypráví příběh londýnského experta v oboru investic Maxe Skinnera (Crowe), který se po smrti svého strýčka vrací na vinici, kde prožil nejkrásnější část dětství. Přestože chce hodit minulost za hlavu a vinici co nejdříve prodat, v okamžiku příjezdu do čarokrásné oblasti na jihu Francie se začne odvíjet zcela nová a opojná kapitola jeho života, v jejímž průběhu v sobě nalezne to, co už od dětství postrádá.
Snímek DOBRÝ ROČNÍK vznikl podle stejnojmenného románu Petera Maylea (jehož námět vymyslel Mayle spolu se svým dlouholetým přítelem Ridleym Scottem). Scott se kromě režijní taktovky ujal také role producenta. Do podoby filmového scénáře román adaptoval Marc Klein. Po boku Crowea se ve filmu objeví vážený filmový veterán Albert Finney v roli zesnulého strýce Henryho, který svému synovci předal životní moudrost, Marion Cotillard (Velmi dlouhé zásnuby) v roli majitelky kavárny, jež svým půvabem Maxovi učaruje, Abbie Cornish (Somersault) v roli Maxovy domnělé, dlouho ztracené sestřenice, která je údajně oprávněnou dědičkou vinice, Tom Hollander (Piráti z Karibiku – Truhla mrtvého muže) v roli jeho nejlepšího přítele a Freddie Highmore (Hledání Země Nezemě) jako mladý Max.
„Připadalo mi to jako skvělá metafora života,“ říká Crowe. „Když jsme s Ridleym pracovali na Gladiátorovi, metaforou byla smrt. Ale v DOBRÉM ROČNÍKU se zabýváme především životem a skutečným užíváním života. Každá z postav tohoto příběhu se ocitne v situaci, která učiní její život lepším.“

Ridley Scott si zvykl náročné, ambiciózní počiny střídat drobnějšími projekty, natočenými především pro radost: po komorním rodinném příběhu Švindlíři (2003) realizoval velkoryse pojaté historické dobrodružství Království nebeské (2005), načež uvedl do kin romantickou komedii Dobrý ročník. Avšak ani zjevně oddechová hříčka u tvůrce jeho formátu nepostrádá komerční potenciál a žánrovou sofistikovanost. Inspirací pro film se stal stejnojmenný román i v Čechách populárního britského spisovatele Petera Maylea, s nímž se Scott poprvé sešel před třiceti lety při spolupráci na reklamních spotech a s nímž současně sdílí i zálibu v jižní Provenci (kam Mayle situuje své knížky, ať už jde o úsměvné průvodce tamním životním stylem či autobiograficky laděnou beletrii). Scott ostatně s myšlenkou na příští film inicioval vznik této prózy. – Hrdinou příběhu je úspěšný londýnský byznysmen Max Skinner, který po zemřelém strýci Henrym zdědí zanedbanou usedlost s vinohradem v jižní Francii. Odjede do Provence s úmyslem okamžitě ji prodat, ale atmosféra místa, kde jako chlapec trávil báječné prázdniny, se mu znovu rychle dostane pod kůži. Uspěchaný, pragmatický a také trochu cynický workoholik se mění zase v člověka pod vlivem všudypřítomných vzpomínek, avšak také díky dobrému vínu, jídlu, slunci a svérázným místním obyvatelům (především vinaři Duflotovi a jeho ženě) a půvabné, zpočátku netýkavé majitelce hospůdky Fanny Chenalové. Když Max začíná cítit, že se dědictví nedokáže jen tak zbavit, objeví se nečekaně strýcova nemanželská dcera, mladičká Američanka Christie, o níž dosud nikdo neměl ani ponětí. - Autoři ani nezastírají, že je příliš nezajímá řídká zápletka, týkající se mj. i záhady dvou vín: zatímco víno z vinohradu se téměř nedá pít, ve sklepě jsou láhve se znamenitým „garážovým“ vínem s lákavým názvem Le coin perdu (Zapadlý kout). Skutečnost, že Peter Mayle nevyniká v konstrukci důvtipných zápletek, ale spíš v okouzleném popisu prosluněné atmosféry a vtipných detailů, nedokázal samozřejmě zastřít ani scenárista filmu, nepříliš zkušený Marc Klein (Lásce na stopě, FP 5/2002). Ze zjevných dramaturgických nedostatků, jež by méně zkušenému režisérovi srazily vaz, však Scott učinil přednost: základem vyprávění zůstává předvídatelná, starosvětsky laděná „hollywoodská“ moralita o polepšení upjatého suchara (stylizace Russella Crowea v úvodu odkazuje až ke Carymu Grantovi v Leopardí ženě Howarda Hawkse, 1938). Vypravěčská struktura je záměrně rozvolněná: kamera často jen kopíruje rytmus staré písničky či oddaně následuje Russella Crowea, improvizovaně dovádějícího v prosluněné zahradě. Na to, že jde o svého druhu esej o možnostech komediálního žánru, upozorňují tvůrci i opakovanou sentencí, že základem dobré komedie je správné načasování (jež samotný film bohužel místy postrádá), a odkazy na rytmicky „jiné“ filmy Jacquese Tatiho (jméno Duflotova psa, ukázky z Prázdnin pana Hulota a Mého strýčka). Z dané nezávaznosti ovšem vybočuje do realistické hloubky rozpracovaný vztah hrdiny s Fanny, jenž by klidně mohl tvořit základ vážněji laděného příběhu. – Dobrý ročník jistě není (a ani nechce být) nejlepším dílem téměř sedmdesátiletého Ridleyho Scotta, je však holdem hereckému charismatu Russela Crowea (s nímž režisér zcela odlišným způsobem spolupracoval v Gladiátorovi) a divácky příjemnou oddechovou podívanou. Záměrnou idyličnost snímku dotvrzují prolog a retrospektivy z Maxova dětství, v nichž bonvivánský strýc v podání Alberta Finneyho malého chlapce vychovává dost svérázným způsobem.
-ap-, Filmový přehled 2006/12