Příběh filmu je zasazen do futuristického prostředí totalitní Británie a vypráví příběh dívky z dělnického prostředí Evey, která je zachráněna z nebezpečné situace maskovaným mužem, který se ukrývá pod krycím jménem V. Ve svém boji si tento muž klade za cíl osvobodit lid Británie od korupce a násilí a vyzývá své spoluobčany, aby se k němu dne 5. listopadu připojili a vyšli ruku v ruce proti Parlamentu, v den, kdy je po celé zemi připomínán čin Guye Fawkese a jeho spojenců z roku 1605. Jejich plán vyhodit budovu Parlamentu do povětří se nikdy neuskutečnil. V duchu této rebelie a při vzpomínce na onen slavný den se V pokouší dotáhnout Fawkesův plán ke zdárnému konci. Tím, jak Evey zjišťuje pravdu o minulosti krycího jména V, objevuje také pravdu o sobě samé a stává se z donucení jeho spojenkyní v plánu rozpoutat revoluci a přinést společnosti obtížené násilím a korupcí svobodu a spravedlnost ...

Anglii vládne tyran kancléř Adam Sutler, který se dostal k moci pomocí zmaření tisíců životů. Těsně před volbami přišel s lékem na jed, kterým předtím zabíjel, a volby vyhrál. Sutler nastolil diktaturu a každý, kdo projeví svůj názor, je zabit. Jeden muž se rozhodne proti tyranii bojovat – nosí masku s úsměvem, nechá si říkat V a škodí Sutlerovi, jak může. V se rozhodne zveřejnit svůj boj, dostane se do televizního studia, odkud vysílá svůj vzkaz lidem a slibuje zničení parlamentu, přesně za jeden rok: 5. 11. Z televizního studia se V dostane za pomoci Evey, kterou policie zraní. V ji odnese k sobě domů. Inspektor Finch se snaží V odhalit a zaměří se na život Evey, čímž se do případu začne zamotávat a zjišťovat, že vláda tají něco hrůzného... Veškeré stopy, které Finch zatím objevil, ho zavedly do výzkumného zařízení, které vyhořelo před několika lety 5. 11. Dozví se o působení doktorky Delie Surridgeové ve výzkumném zařízení, která nyní pracuje na policejní patologii. Finch se vydá za doktorkou domů, najde ji ale už mrtvou, jelikož i ji navštívil V. Najde ale její deník, v němž je popsáno vše, co se dělo ve výzkumném zařízení. Na odsouzených tam zkoušeli nově vyvíjená séra, přičemž mnoho lidí zemřelo. Jen muž v cele s označením V reagoval na sérum pozitivně a přežil i výbuch. Finch je správným policistou a zajímá ho především pravda, takže své pátrání vede i proti vládnoucí straně...

TV Prima COOL

V JAKO VENDETA

Snaha přiblížit svět komiksů filmovému plátnu má v posledním desetiletí značně vzestupnou tendenci. Linie vedoucí od Vrány (1994) Alexe Proyase podle stripu Jamese O'Barra přes Spawn Todda McFarlanea (1997) v režii Marka A.Z.Dippé k např. evropskému Asterixovi, které podle knih René Goscinnyho a Alberta Uderza natočil Claude Zidi (1999) a Alain Chabat (2002) nabrala vyšších obrátek po přelomu tisíciletí, kdy vzniklo hned několik komiksových adaptací s ambicemi nejen čistě komerčními. Prozatímní dva díly marvelovských X-menů (2000, 2003) Bryana Singera upozornily na stále aktuálnější problematiku menšin, komiks Alana Moorea a Eddieho Campbella Z pekla zfilmovaný v roce 2001 bratry Hughesy představil ambivalentního hrdinu pronásledovaného vnitřními běsy, hororový Constantine Jamie Delana a Gartha Ennise zadaptovaný Francisem Lawrencem v minulém roce ukázal svět z hlediska katolické věrouky a konečně Sin City (2006) Roberta Rodrigueze a Franka Millera uzavřelo jednu kapitolu specializované filmové produkce, jež důsledně dodržuje grafické i syžetové schéma původní předlohy. Co přinese spolupráce těchto dvou druhů v následujících letech lze těžko odhadnout, ale již nyní lze vyslovit spekulativní otázku, zda a jak je možné převést na filmové plátno např. veleúspěšný Maus Arta Spiegelmana, který je vnímán jako první komiksové dílo s výraznými uměleckými přesahy.
V jako Vendeta je prvním uceleným komiksem Alana Moorea, vedle Franka Millera (viz Sin City) nejrespektovanějšího tvůrce tohoto literárního žánru. Přestože komiks, jehož výtvarnou podobu měl na starosti David Lloyd, vyšel již v roce 1981, neztratil mnoho ze své aktuálnosti, naopak některé Mooreovy postřehy a nastolené problémy jakoby kopírovaly realitu dnešních dnů. Tajemný V (Hugo Weaving proslavený matrixovskou rolí agenta Smithe) se rozhodne zaútočit na fašizující vládu ve Velké Británii, která v roce 2020 potlačuje základní lidská práva a svobodu jedince podřizuje "svobodě většiny". I samotná gestikulace a způsob komunikace vrchního kancléře Sutlera (John Hurt) není nepodobná stylu Adolfa Hitlera, tak jak jej známe z dobových filmových záznamů.
V s maskou harlekýna předstupuje před diváka jako anarchista a terorista zároveň. V úvodní akční sekvenci zachrání křehkou Evey (Natalie Portman), následně se originálně představí (pouze s pomocí slov začínajících na „v“) a ukáže jí, jak lze zaranžovat výbuch budovy, v níž po staletí zasedá Sněmovna lordů, britská obdoba senátu. To vše za zvuků klasické hudby a monologů z Shakespearových her. Evey, jejíž rodiče fyzicky zlikvidoval jako nepohodlné nynější režim, postupně propadá kouzlu charismatického průvodce "skutečným světem" a začíná si uvědomovat vlastní podíl na stavu společnosti, která jen netečně přihlíží plánům diktátora Sutlera (nelze nepřipomenout veřejné mínění v USA, které ještě před rokem stálo výhradně na straně Bushovy administrativy a její vojensko-zahraniční politiky). Orwellovský model světa v mnohém připomínající současnost je stále častěji a důrazněji narušován neznámým mužem v masce, jehož cílem je velkolepé finále odkazující na rok 1605. Tehdy se katolík Guy Fawkes spolu s dalšími spiklenci snažil zabít najednou krále, lordy a všechny členy Dolní sněmovny, čímž by se značně oslabil převažující protestantský vliv v království. Bohužel (pro katolickou menšinu) a bohudík (pro protestantskou většinu) byl rebel zrazen a pro výstrahu následně popraven. V však zrada nehrozí, přestože svůj plán oznamuje veřejně po násilném obsazení televizního studia. Jeho vystoupení v celoplošném médiu zaujme mlčící obyvatelstvo, kterému vštěpuje základní anarchistické krédo, a to, že "lidé by se neměli bát vlády, ale vláda by se měla bát lidí".
James McTeigue, asistent režie na matrixovské trilogii, převedl na plátno scénář bratrů Wachowských, kteří si tentokrát nepřipravili pro diváka žádnou převratnou vizuální podívanou (pravda, až na dvě či tři scény, v nichž precizní choreografie bojů plní dominantní funkci). Také myšlenkové poselství je čitelnější a věrohodnější než u přeplácaného a rozmělněného Matrixu. Idea svobody a jejího důsledného naplnění zavání občasným revolučním patosem, kdy si mentálně zbídačené obyvatelstvo po jediném rebelantově projevu náhle uvědomí dosavadní nečinnost a začne "jednat". Grandiózní finále (myšleno v dobrém slova smyslu) se vzbouřeným davem lidí, jež zdobí masky harlekýnů, tak paradoxně potírá ústředním hrdinou propagovanou individualitu ve prospěch nekonkrétní masy. V jako Zorro mstitel budoucnosti vštěpuje Evey svůj pohled na svět a společnost. Ta, pod jeho vlivem a vzrůstající náklonností, postupně proniká pod povrch názorů a cílů osamělého anarchisty a odkrývá jeho skutečný charakter plný smutku a nenaplněné touhy po lásce. Právě Evey je nechtěným středobodem rebelantova života (což potvrzuje scéna, v níž V vybírá jeden konkrétní kámen z právě proběhnutého domino-efektu, díky němuž jsou staré symboly nenáviděného establishmentu nahrazeny znakem ne nepodobným anarchistickému). Z učednice nového celospolečenského systému hodnot se brzy stává mučednice, čímž je prověřena pevnost její osobnosti, a nakonec nový člověk očisťující se v proudu deště od starých návyků. Katarzí neprochází jen Evey a s použitím retrospektivy sám V, ale také např. inspektor Finch (Stephen Rea), který dovolí, ač je představitelem státní moci, mladé rebelce symbolicky zatáhnout za páku spouštějící skutečný domino-efekt vedoucí ke zničení budovy britského parlamentu.
Celý film, ač natočen v americké produkci, se odehrává v sychravém Londýně, který tímto zastupuje všechna ostatní města euroatlantické, povětšinou kapitalistické civilizace. Svým způsobem odvážné pojetí zásad demokracie, v nichž je svoboda jednotlivce stavěna nad všechny ostatní, jakoby pokračovalo v linii Matrixu, kde je především v prvním díle přítomná zřetelná kritika jakéhokoli společenského systému potlačujícího lidskou individualitu. Všudypřítomný teroristicko-anarchistický podtext oznamující divákům, že i násilím lze změnit svět k lepšímu, dodává V jako Vendetě punc kontroverze a politické nekorektnosti. Tento skrytý podtext se však s ohledem na geopolitické události dnešních dnů stává anachronismem, jelikož ne vždy lze dobře myšleného cíle dosáhnout mírovou otázkou. Přesto charismatický buřič proti nespravedlivé státní byrokracii bojuje především prostředky veskrze humánními (např. z hlediska marketingových studií skvěle načasovanou kampaní oslovující dosud zaslepený lid všemi možnými komunikačními kanály).
Myšlenková bohatost původního komiksu je logicky oklestěna a zobecněna tak, aby jí dnešní divák dokázal proniknout a vybrat si alespoň několik základních pouček, které mají všeobecnou platnost. Útok (ať fyzický či mentální) na stereotypy dnešního globalizovaného světa je přesto z filmu více než zřetelný.

Ve futuristické krajině totalitní Británie se odehrává příběh V jako vendeta. Vypráví o afektované dívce Evey (Natalie PORTMAN), která je zachráněná z nebezpečné situace maskovaným mužem (Hugo WEAVING) známým jen jako "V"."V" je nesrovnale charismatický, divoký a zkušený v umění boje a klamu. Podnítí revoluci, když tlačí na své spoluobčany, aby povstali proti tyranii a útisku. Když Evey odkryje pravdu o jeho identitě, objeví také pravdu o sobě – a stane se jeho nepříjemným spojencem při vyvrcholení jeho plánu přinést do společnosti zpět svobodu a spravedlnost namísto krutosti a korupce.

Po filmech Z pekla (FP 12/2001) a Liga výjimečných (FP 9/2003) přichází do kin volná adaptace dalšího kresleného románu Brita Alana Moorea (nar. 1953). Komiks V jako Vendeta, nakreslený Davidem Lloydem, vycházel jako černobílý v letech 1982-1985 a v roce 1989 se dočkal barevné verze v knižním vydání. Je úzce spjatý s dobou svého vzniku. Vyprávění o maskovaném teroristovi, který bojuje proti fašistické diktatuře v Británii roku 2020, ovlivnil Mooreův odpor k „totalitní“ atmosféře thatcherovské doby. Není tedy nelogické, že po látce sáhli filmaři právě dnes, kdy jsou v módě “protibushovské” snímky. Filmová paralela mezi americkým prezidentem a diktátorem Sutlerem je ovšem stejně násilná jako před dvaceti lety paralela mezi thatcherismem a nacismem. Není tedy divu, že snímek (vyzdvihující ušlechtilého anarchistu a jeho teroristické skutky ve jménu dobra) se setkal s rozporuplným přijetím. – V jako Vendeta však nabízí především efektní zábavu: je sice akčním filmem, ale především také postkatastrofickou dystopií, soustředěnou na popis alternativní historie. – Je rok 2020 a svět se zmítá ve válkách a pandemiích. V Británii, zbídačené smrtícím virem (jenž ve filmu nahradil původní atomovou válku), vládne diktátorský režim v čele s Nejvyšším kancléřem Sutlerem. Proti němu stojí osamocený bojovník V, groteskně maskovaný jako Guy Fawkes (katolík, který se 5.11.1605 neúspěšně pokusil vyhodit do vzduchu londýnský parlament). Tajuplný muž chce během jednoho roku zaktivizovat apatické občany ke vzpouře. Čestný policejní inspektor Finch zjišťuje, že V se zároveň mstí na všech, kteří před čtrnácti lety v koncentračním táboře v Larkhillu experimentovali se smrtícím virem. Mstitel byl jediným vězněm, který pokusy přežil (mutace viru navíc vylepšila jeho schopnosti). Protože podivínský V (vyjadřující se v citátech a jinotajích) nikdy neodhalí svou tvář, hrdinkou vyprávění se stává jeho chráněnka Evi, která se s tajemným bojovníkem a jeho ideologií postupně sbližuje. – Na komplexní atmosféře filmu mají jako scenáristé a spoluproducenti podíl Andy a Larry Wachowští a také debutující režisér James McTeigue, který s nimi spolupracoval jako asistent režie na trilogii Matrix. – Působivost snímku zvyšuje reprezentativní herecké obsazení. Zvlášť Hugo Weaving svého V vybavil elegancí a podmanivostí, přestože musí využívat jen gest a hlasu. V roli Evi mu zdařile sekunduje Natalie Portmanová. Sutlera (z něhož téměř celé vyprávění vidíme naopak pouze tvář na obrazovce) si zahrál John Hurt, který mj. ztvárnil hlavní roli v jiné vizi totalitní Anglie, orwellovské adaptaci Nineteen Eighty-Four (1984, 1984; r. Michael Radford - V). - Snímek, věnovaný památce kameramana Adriana Biddlea (1952-2005), se natáčel ve studiích v německém Babelsbergu.
-ap-, Filmový přehled 2006/5