Jak daleko má komedie od tragédie? Stojí-li mezi nimi Woody Allen, pak splývají.
Mladá, nedávným rozvodem otřesená dívka, inklinující k sebevraždě, to je Melinda. Její osudy se pod perem dvou dramatiků (pesimisty a optimisty), kteří si v restauraci při vínu z dlouhé chvíle vymýšlejí, jak by se mohl odvíjet příběh stejné postavy s téměř stejnými ingrediencemi, akorát jiným žánrem, rozrůstají do dvou různých stran: Melinda č. 1 je veselá vitální optimistka, jež se brzy vzchopí a opět si užívá život, Melinda č. 2 je destruktivní neurotička neustále se zabývající tíživým tématem své minulosti. Přitom Allen udrží dramatické a komické tempo příběhů. V jednom z příběhů opět postřehneme Allenovu autobiografickou postavu, postavu neurotika, nechybí také Allenova typická témata: osobní boje s morálkou, identitou, křehkost lásky, manželská nevěra, neschopnost komunikace.
kino AERO

Patří už k dobrému tónu, že téměř sedmdesátník Woody Allen vypraví každým rokem do světa další ze svých nenápadných inteligentních komedií, podbarvených poklidným soundtrackem z jazzového či klasického repertoáru. Allenův třicátý osmý snímek s názvem Melinda a Melinda se odehrává opět v exkluzivním prostředí newyorského Manhattanu. A jako vždy v něm jde o věčné obecně lidské problémy související s partnerstvím, manželstvím a sexem. – Čtveřice intelektuálů „od divadla“ vede v restauraci debatu nad tím, je-li život svou podstatou tragický či komický. Přátelé začnou vymýšlet dvě verze příběhu s hrdinkou Melindou; jednu rozvíjí autor tragédií, druhou autor komedií. Výchozí situace však je stejná: mezi sezvané hosty nečekaně vpadne rozrušená Melinda; v prvém případě dlouholetá kamarádka hostitelky Laurel, která se snaží začít nový život, ve druhém sousedka, vyrovnávající se s manželovou nevěrou. Jak se boccacciovský příběh postupně proplétá, je zřejmé, že hranice mezi tragickým a komickým se pozvolna stírá. Postavy, o nichž se zdálo, že stojí jaksi stranou dramatu (jako například „princezna z Park Avenue“ Laurel) se téměř mění v hrdiny tragédie a jiné, jako například jedna z Melind (hraných Radhou Mitchellovou), která zastřelila svého milence, končí na opačné straně. – Ačkoliv se Allen tentokrát ve filmu neobjeví, jeho ironický a vše relativizující tón zaznívá z každé scény. Snímek, představující tradičně vysoký „allenovský“ standard, zaujme především obratným rozvíjením a propojováním tématu.
-pp-, Filmový přehled 2005/4