Jeliza-Rose je malá dívka ve velmi nezvyklé životní situaci – oba její rodiče propadli drogám. Když umře její matka, vydává se dívka na zvláštní cestu se svým otcem Noahem, rock’n’rollovým muzikantem, jehož dny slávy jsou už dávno sečteny.
Velké osamělosti, která ji v novém domově provází, se Jeliza-Rose snaží uniknout do vysněného světa, jenž existuje pouze v její fantazii. V téhle říši mají světlušky jména, strašáci se za soumraku probouzejí k životu a veverky mluví. Ze začátku jí v imaginárním světě dělají doprovod pouze hlavy čtyřech panenek, později však potká Dickense, mentálně postiženého mladého muže s uvažováním na úrovni desetiletého dítěte. Ten se ve svém neoprénovém obleku a plavkách celé dny ukrývá v ponorce z haraburdí a vyčkává na příležitost ulovit obřího žraloka, který okupuje koleje. A je tu i jeho starší sestra Dell – kolohnát v černém oblečení, skrývající svou tvář za včelařskou maskou.
Optimistický i neskutečný, humorný i napínavý – takový je film Krajina přílivu, který je oslavou nespoutaných schopností dětské fantazie.

Ve vynucené přestávce během natáčení Kletby bratří Grimmů (FP 11/2005) si Terry Gilliam vykompenzoval věčný tlak producentů svobodnou realizací Krajiny přílivu. Ačkoliv se jedná o přepis originálního románu Mitche Cullina, uplatnil Gilliam naplno svou fantazii i své noční můry pomocí vhledu do dětského světa. Hlavní hrdinkou je asi desetiletá Jeliza-Rose, která hned na počátku ztratí oba rodiče narkomany. Ocitá se sama s otcovou mrtvolou v opuštěném a zpustlém babiččině domě, obklopeném „mořem“ vysoké žluté trávy a obilím. Záhy se seznámí se sousedy: podivínskou jednookou vycpavačkou Dell a jejím retardovaným mladším bratrem Dickensem. Ten se stane dívčiným kamarádem; spolu prožívají různé epizody, v nichž hraje největší roli jejich "posunutá" představivost. - Terry Gilliam přiznává přímými citacemi vliv Carrollovy Alenky v kraji divů, ale zároveň vychází i z vlastní tvorby, mj. z "ďábelské jízdy" Strach a hnus v Las Vegas (1998, FP 11/99). Můžeme sledovat mnoho dalších vlivů, počínaje tvorbou Jana Švankmajera a surrealistů a konče třeba inspirací díly amerického malíře Andrewa Wyetha nebo Malickovými Nebeskými dny (v zobrazení letní krajiny). - V "divokém", možná zbytečně dlouhém opusu, kde se střídá agorafobie z širých plání a obzorů s klaustrofobií temných a zanedbaných interiérů, nesporně dominuje mladičká Jodelle Ferlandová, podávající téměř neuvěřitelný výkon (podobně jako v hororu Silent Hill - FP 8/2006). - Krajina přílivu je výjimečný film, vyžadující od diváka ochotu poddat se bizarnímu světu, kde vládne černý humor se značnou dávkou cynismu, ale také omamné opojení nekonečností "dětské" fantazie.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2006/8