Tragikomedie Akiho Kaurismäkiho Hamlet podniká, připomínající film noir, se odehrává v současném Finsku. I když se v zásadě drží slavné divadelní předlohy, charaktery postav finský filmař pozměnil a jedno překvapení si nechal na závěr. Kaurismäkiho Hamlet je arogantní floutek a narcista. Právě tyto jeho vlastnosti, tak odlišné od shakespearovského předobrazu, umožnily tvůrci naplno rozehrát typický smysl pro absurditu, podprahový humor a ironii, a ukázat tak pikantním způsobem pokřivené rodinné i podnikatelské vztahy a zničující touhu po moci.
-kat-, Filmový přehled 2012/4

Už název filmu, který je v češtině volnou parafrází finského titulu „Hamlet v obchodním světě", naznačuje, jak daleko si Aki Kaurismäki při filmovém zpracování kanonického díla světové literatury a dramatu dovolil zajít. Shakespearův nadčasový model, zakládající se mj. na prolínání mocenských a rodinných vazeb, převádí do současného Finska. Při hledání dobových a charakterových paralel si finský režisér počínal až s pobavenou důmyslností. Jako by se dopouštěl milostného rouhání a zároveň silou významu předlohy chtěl působit na co nejširší publikum.
Hamlet dnešních dní je čerstvým dědicem významného podílu v podniku, jenž nyní řídí jeho strýc Klaus. Píše podprůměrné básně, hlídá si svou váhu a jen pomalu se začíná dostávat z oblouznění, jež pro něj život do okamžiku otcovy smrti představoval. Navíc, jak je asi všem, kteří jsou se Shakespearovou tvorbou aspoň trochu obeznámeni, je tady jedno velké temné tajemství, které vrhá stín na rodinnou historii. Jeho odhalení podmiňuje Hamletovo prozření, či přímo dospění k pocitu odpovědnosti a soudnosti.
Na rozdíl od předcházející filmové adaptace klasického literárního díla, prvotiny Zločin a trest, se ve filmu Hamlet podniká výrazněji objevují prvky komiky, i když pro Kaurismäkiho příznačně lomené silnou ironií. Jelikož se jedná o jeden z mála filmů, jehož hrdinové se nacházejí na vyšších příčkách společenského žebříčku, jsou i z pozice Kaurismäkiho sociální citlivosti projevy společenské nespravedlnosti kritizovány formou ironie a práce s absurditou. Hamlet zde totiž není jen katalyzátorem dramatu produkovaného rodinnými vztahy, ale i reprezentantem určitého společenského statusu a politické moci.
Mezi režisérovy velké přednosti patří, že si je dobře vědom nemožnosti nalézat absolutní odpovědi a definitivní řešení, na ta slova vlastně nestačí. Hamletova postava (její osud) přes prvotní možnou „odpudivost" z důvodu rozmařilosti a nezodpovědnosti, se s postupujícím dramatem projevuje nejen jako plánovitě tragická, ale především pochopitelná a divákovi (možná) sympatická. Drama se dnes už zřetelně neodbývá jen na prknech, která znamenají svět.

Petr Pláteník
Letní filmová škola 2011

Nápad na tento film jsem dostal jednou večer, kdy jsem toho moc vypil. V takových chvílích dostávám vždycky bláznivé nápady. S jedním kamarádem jsme se vsadili, že když on natočí Macbetha, tak já natočím Namleta. Piju moc, ale vždycky držím slovo," komentoval s ironickou nadsázkou svou volbu Kaurismäki, který v tomto filmu přenesl svět dánského prince do vysokých průmyslových kruhů a z Namleta udělal syna generálního ředitele velké továrny.
Hamletovým atributem již není kniha, ale komiksy, juke box s rock and rollem v ložnici, počítačové hry a odposlouchávací zařízení. Kdo nakonec přežije v tomto černobílém undergroundovém dramatu?
Film Namlet podniká se stal jedním z překvapivých hitů na berlínském festivalu v roce 1988 a kritika ho označovala jako finskou odpověď filmům Rainera Wernera Fassbindera. Získal si přívlastky jako „post-Fassbinder ve stylu film noir", „postmoderní Shakespeare", „dobře mířená rána všem moderním ,yuppie byznys filmům', jejichž typickým reprezentantem je snímek Wall Street Olivera Stonea, a všem tradičním zpracováním Shakespearovy hry".

Autor/Zdroj: /Kino AERO