V padesátých letech, v době, kdy se právě všichni chystají slavit vánoce, ve velkém buržoazním domě, stojícím v zasněženém širém poli, se právě začíná drama. Pán domu byl nalezen zavražděn. Viníka nebo spíše vinici je třeba hledat mezi osmi ženami, které se pohybovaly v jeho blízkosti. A tak se začíná náročné vyšetřování, komplikované proplétáním se vzájemných vztahů, starých sporů, zrad a odhalení…

Jeden zavražděný muž, osm žen a každá se zdá dychtivější než druhé dobrat se pravdy… Jenomže jedna z nich to musela být. Režisér François Ozon se nechal inspirovat stejnojmennou oblíbenou divadelní hrou Roberta Thomase a vytvořil přitom zcela originální film – detektivku s písněmi aneb komediální muzikál, jehož ústředním tématem je vražda.

V padesátých letech, v době, kdy se právě všichni chystají slavit vánoce, ve velkém buržoazním domě, stojícím v zasněženém širém poli, se práve začíná drama. Pán domu byl nalezen zavražděn. Viníka nebo spíše vinici je třeba hledat mezi osmi ženami, které se pohybovaly v jeho blízkosti. A tak začíná náročné vyšetřování , komplikované proplétáním se vzájemných vztahů, starých sporů, zrad a odhalení. Jeden zavraždný muž , osm žen a každá se zdá dychtivější než druhé dobrat se pravdy. Jenomže jedna z nich to musela být. Režisér se nechal inspirovat stejnojmenou oblíbenou divadelní hrou Roberta Thomase a vytvořil přitom zcela originální film.

Autor/Zdroj: /mraveniště

Režisér François Ozon ve své provokující tvorbě rád překračuje hranice žánrů a směšuje různé styly, podobně jako jeho vzor Rainer Werner Fassbinder. Ve snímku 8 žen spojuje prvky melodramatu, tragikomedie a muzikálu a to vše na podkladu klasického detektivního příběhu s několika vloženými flashbacky. Vychází z úspěšné konverzační hry Roberta Thomase, poprvé uvedené v roce 1961. Příběh, jak vystřižený z děl Agathy Christie, se odehrává v padesátých letech o Vánocích v osamělém panském sídle. Na jeho počátku je nalezen zavražděný pán domu, který byl obklopen samými ženami. Obyvatelky, odříznuté od světa, brzy dospějí k názoru, že vražedkyní je jedna z nich. Otázkou je, která. Postupně vychází najevo, že ve zdánlivě spořádané buržoazní domácnosti, k níž patří vdova po zabitém se dvěma dospívajícími dcerami, její matka a sestra, černošská hospodyně, půvabná služebná a posléze i povětrná švagrová, rozhodně není všechno v pořádku. Téměř každá ze zúčastněných měla motiv k vraždě a navíc vyplývají na povrch velmi nepěkné věci ve vzájemných vztazích, týkající se pokrytectví, mamonu i sexuálních choutek. Nakonec vyjde najevo, že mladičká dcera Catherine se s otcem dohodla na intrice, jež však přece jen vyvrcholí tragédií: (v celém filmu téměř neviděný) manžel, otec a milenec, který smrt jenom předstíral, pod tíhou poznání, s kým žije pod jednou střechou, spáchá sebevraždu. – Tvůrci se inspirovali dobou a jejímu kontextu podřídili výpravu, kostýmy i choreografii. Osm hrdinek je charakterizováno nejen různými květinami v úvodních titulcích, nýbrž i osmi převzatými písněmi, jež postupně zpívají. Dominantní je obsazení rolí předními francouzskými herečkami různých generací, které hrají, zpívají i tančí se zjevnou chutí. – Snímek se záměrně hlásí k jevištnímu původu; zdá se však příliš statický, jeho choreografie poněkud minimalistická, hudebně taneční čísla snad i trochu křečovitá, a jako celek nedrží kvůli žánrové „mezalianci“ příliš pohromadě. – Ozon přiznává jako původní východisko známou komedii George Cukora The Women (1939, Ženy). Zajímavá je připomínka další hvězdy francouzského filmu Romy Schneiderové, jejíž fotografii nosí služebná Louisa jako vzpomínku na svou milovanou paní.
Tomáš Bartošek Filmový přehled 2002/11

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled