Amélie žije v pařížské čtvrti Montmartre, která je světem sama pro sebe. Je číšnicí v místním bistru, nakupuje u místního zelináře, zdraví sousedy jako na malém městě. V jejím životě se nikdy neudálo nic zvláštního, až na matčinu kuriózní smrt, nad níž Améliin tatínek stále truchlí. Amélie by asi zůstala smířená se svým osamělým údělem, kdyby jednoho dne neobjevila ve svém bytě ukrytý poklad v podobě staré krabice s památkami na dětství někdejšího nájemníka. Nejenže se Amélie rozhodne po létech doručit krabici jejímu majiteli, ale dospěje současně k poznání, že může pomáhat zlepšit a napravovat okolní svět. Když pak jednoho dne objeví člověka sbírajícího u nádražních fotoautomatů zahozené podobenky cizích lidí, Amélie se zamiluje. Trvá to ale ještě nějaký čas, než se seznámí s Ninem a než mu dovolí rozšifrovat její tajemné zprávy.

Film byl oceněn na 36. MFF Karlovy Vary Křišťálovým glóbusem.

Nový snímek scenáristy a režiséra Jeana-Pierra Jeuneta Amélie z Montmartru se svým laděním velmi vymyká autorově dosavadní černohumorné a dekadentní tvorbě. Poetická komedie o plaché servírce z pařížské kavárny totiž srší humorem, vtipem a především optimismem.

Třiadvacetiletá servírka Amélie Poulainová náhodou objeví čtyřicet let starou plechovou krabici s dětskými poklady. Podaří se jí najít majitele a anonymně mu ji doručit. Úspěšná odezva ji přivede na myšlenku podobně ovlivnit i životy ostatních lidí okolo sebe. Především však vysílá signály nesmělému mladíkovi Ninovi, jehož koníčkem je sbírání zahozených portrétních snímků u fotoautomatů. - Jeunet natočil komediální snímek se surrealistickými prvky a s pohádkovou nadsázkou: hrdinčiny zásahy do okolního světa jsou stoprocentně úspěšné, typizované postavy obývají přátelské území staré městské čtvrti a několik uzavřených mikrosvětů (kromě kavárny se stálou klientelou je to např. "jeunetovský " činžovní dům).

Výraznou poetickou součástí vyprávění jsou též inscenované bleskové fantaskní představy hrdinů, patřičně upravené výjevy ze starých filmů či oživlé obrazy, fotky a sochy. Tvůrce demonstruje tradiční vypravěčský nadhled s pomocí neviděného komentátora, jenž ve své "vševědoucnosti " zahrnuje do příběhu i "nepodstatné " detaily. Právě v nich ovšem spočívá rafinovanost Jeunetova stylu: nenápadnou oslavou života je např. charakterizování hrdinů prostřednictvím popisu jejich drobných soukromých radostí a strastí. Originální snímek zvítězil na MFF v Karlových Varech 2001, proslavil půvabnou představitelku titulní role Audrey Tautouovou a stal se jedním z nejúspěšnějších francouzských filmů poslední doby.

Zdeno Kubina Filmový přehled 2001/10/5