Jeden z nejsvébytnějších evropských filmařů posledního čtvrtstoletí Aki Kaurismäki proslul jako tvůrce minimalistických příběhů, v nichž se absurdní tragikomedie prolíná se seversky zasmušilými a sociálně laděnými (melo)dramaty. Lakonickou hříčku Smlouva s vrahem, kterou režisér natočil v Londýně v angličtině, lze vnímat jako jistý protipól k předchozímu znamenitému, chvílemi ale až mrazivě bezútěšnému dramatu Děvče ze sirkárny, vzniklému v témže roce. Její humor těží především z využívání klišé klasických gangsterských filmů a osudových romancí.
Protagonistou příběhu je zamlklý osamělý francouzský úředník Henri Boulanger (Jean-Pierre Léaud), který po patnácti letech oddaných služeb v kafkovsky pochmurných kancelářích královských vodáren v Londýně dostane kvůli privatizaci hodinovou výpověď. Po dvou nevydařených pokusech o sebevraždu si najme zabijáka, aby ukončil jeho život, který pro něj ztratil smysl. Krátce nato se však seznámí s prodavačkou růží Margaret (Margi Clarkeová), díky jejímž „modrým očím“ dostane novou chuť do života. Jeho kroky ale sleduje profesionální vrah (Kenneth Colley), jemuž zbývají dva měsíce života a chce „rozdělanou práci“ dokončit...

V kontextu filmografie finského režiséra a scenáristy Akiho Kaurismäkiho je jeho osmý celovečerní snímek Smlouva s vrahem v několika směrech atypický. Autor absurdní hříčku nenatočil ve Finsku, ale v Londýně a v angličtině, subtilně lakonický humor a nonsensové gagy těží z klišé klasických gangsterek a osudových romancí a hlavní postavu v něm zosobnil Jean-Pierre Léaud, někdejší hvězda francouzské nové vlny.
Ve filmu ztvárnil osamělého francouzského úředníka Henriho, jenž žije v Londýně a po patnácti letech služby v královských vodárnách dostane hodinovou výpověď. Po dvou zpackaných pokusech o sebevraždu si najme zabijáka, aby učinil konec jeho trápení. Vzápětí se ale zamiluje do prodavačky růží Margaret, díky níž získá novou chuť do života. Najatý vrah, který umírá na rakovinu, však hodlá svoji „rozdělanou práci" dokončit.
Motiv člověka, jenž si v bezvýchodné situaci objedná vlastní vraždu, posléze si to však rozmyslí, se objevuje například v románě Julese Verna Číňanovy trampoty v Číně/O život (1879), a tudíž i v jeho různých filmových adaptacích, včetně dobrodružné komedie Muž z Hongkongu (Les tribulations d'un chinois en Chine, 1965).
Kaurismäkiho snímkem ale rezonuje spíše svérázná inspirace americkými filmy „noir". Odehrává se převážně v příšeří, je situovaný do zakouřených barů a do ošuntělých hotýlků v zastrčených čtvrtích, objevují se v něm osudové ženy i gangsteři. Film zároveň vstřebává ozvěny francouzské nové vlny, hlavně Truffautovy „černé" gangsterky Střílejte na pianistu (Tirez sur le pianiste, 1960). Kalendářově přepjaté situace, na minimum zredukované, pateticky nadsazené dialogy i toporná herecká gesta zase s jemnou ironií odkazují na němá melodramata či na grotesky s Busterem Keatonem.
Vzhledem k této hře s filmovými žánry ustupují do pozadí sociální podtexty, jež se objevují v jiných režisérových tragikomických (melo)dramatech o osamělých outsiderech z periferie společnosti.
Tomáš Seidl, 36.LFŠ 2010

Absurdní hříčka Smlouva s vrahem (1990) je po němém melodramatu Juha (1999, FP 4/2000) druhým filmem Akiho Kaurismäkiho, zařazeným do putovní přehlídky Projekt 100. V kontextu Kaurismäkiho filmografie je jeho osmý celovečerní film v několika ohledech atypický. Autor jej nenatočil ve Finsku, ale v Londýně a v angličtině, subtilně lakonický humor a nonsensové gagy těží z využívání klišé klasických gangsterek či osudových romancí a ústřední postavu v něm neztvárnil režisérův „dvorní herec“ Matti Pellonpää, ale někdejší hvězda francouzské nové vlny Jean-Pierre Léaud. Ten ve filmu zosobňuje osamělého francouzského úředníka, který po patnácti letech služeb v londýnských královských vodárnách dostane hodinovou výpověď. Po dvou marných pokusech o sebevraždu si na sebe najme zabijáka. Krátce nato se zamiluje do půvabné prodavačky růží a získá tak novou chuť do života. Najatý vrah, umírající na rakovinu, však již jde po své oběti... – Motiv člověka, jenž si v bezvýchodné situaci objedná vlastní vraždu a posléze si to rozmyslí, se objevuje mj. v románu Julesa Verna Číňanovy trampoty v Číně/O život (1879) a v jeho různých filmových adaptacích (viz dobrodružná komedie Muž z Hongkongu z roku 1965). Kaurismäki však skládá hold spíše anglickým komediím typu Last Holiday (1950, Poslední dovolená; r. Henry Cass). - „Kalendářově“ přepjaté situace, na minimum zredukované, pateticky nadsazené dialogy nebo toporná herecká gesta zároveň s jemnou ironií odkazují i na němá melodramata či na grotesky s Busterem Keatonem (Friga připomene především kamenně nehnutá tvář Jeana-Pierra Léauda). Kaurismäkiho dílko vstřebává i ozvuky francouzské nové vlny, zejména Truffautovy „černé“ gangsterky Střílejte na pianistu (1960). Vzhledem k této hře s filmovými žánry ustupují do pozadí sociální podtexty, jež se obvykle objevují v jiných režisérových tragikomických (melo)dramatech o outsiderech. - Film je věnován památce britského režiséra Michaela Powella (1905–1990).
–tse-, Filmový přehled 2010/6

První Kaurismäkiho film, který se neodehrává ve Finsku, ale na londýnských periferiích. Stejně dobře by se ale mohl odvíjet v kterémkoli větším evropském městě. Hlavní hrdina, úředníček Henri Boulanger (Jean-Pierre Léaud) je francouzským emigrantem. Možná i proto je jedním z prvních, kdo v rámci reorganizace přijde o práci. Henri je osamělý a otrávený životem, ale nedaří se mu jej ukončit. Na pomoc si proto vezme nájemného vraha, jenže vzápětí do jeho života vstoupí světlo v podobě milostného vztahu. Co dělat, když smlouva je už podepsána?
Smlouva s vrahem byla poprvé uvedena na filmovém festivalu v Benátkách v roce 1990 a kritika ocenila hlavně balancování mezi tíživou tragikou a lakonickým černým humorem i vtipný „dialog" s žánrovými postupy filmu noir.

Autor/Zdroj: /Kino AERO