"Dracula". Americký zvukový film, plný obrazové i dějové ponurosti, který se snažil o návrat k prvotnímu filmovému stylu, lákajícímu diváky nejneuvěřitelnějším obsahem, podmíněným jen a pouze hrůznou napínavostí. Byl adresován provincii a velkoměstské periferii, která byla střízlivostí a umírněností tehdy nejnovějších zvukových výrobků, v pravém slova smyslu ochuzena o svůj poslední požitek, který jim tehdy poskytoval němý detektivní a kovbojský standart.

"Dracula" byl posledním pozdravem tohoto romantického dobrodružného filmu, který zanamenal kdysi všechnu krásu nedělního soumraku v kině a zaručoval vždy plnou pokladnu. Na filmech tohoto druhu se nedalo prodělat. A diváci si přišli také na své. Literatura dala tomuto filmu námět a titul. Obsahově se zde vyčerpává pohádková fantazie strašidelným podáním člověka, který staletou kletbou stává se po své smrti nebezpečným upírem, živícím se smyslným požíváním dívčí krve.

Ve dne je tento netvor ukrytý v hrobě v podobě mrtvoly, v noci stává z rakve a podle potřeby se proměňuje buď v člověka, upíra nebo vlka. Modernímu lékařství se však podařilo učinit tomuto nadpřirozenému zlu konec...

První zvukovou adaptaci klasického hororového románu Brama Stokera Dracula z roku 1931 doprovodilo studio Universal reklamním sloganem „Příběh nejpodivnější vášně, jakou jsme kdy poznali. "

Krvežíznivý upír hrabě Dracula se z rodné Transylvánie dostává do Anglie. Zanechává tu po sobě spoušť v podobě nevinných obětí, jimž vysává krev. Svou vyvolenou, půvabnou slečnu Minu, pozvolna mění v upírku. Dívčin snoubenec John Harker, její otec doktor Seward a odborník na upíry Van Helsing se však rozhodnou proti Draculovi bojovat a vyrvat mu nevinnou krásku ze spárů. - Film byl ve své době považován jen za průměrné dílo. Kritici mu vytýkali těžkopádný a pomalý děj, statičnost a divadelnost, zároveň však oceňovali výtvarnou stránku a zejména herecký výkon Bely Lugosiho, jenž se svými pohyby, charakteristickým výrazem i cizím akcentem stal dokonalým zhmotněním upírského fenoménu. Herec maďarského původu, představující Draculu už v broadwayské divadelní inscenaci z roku 1927 (jež byla také podkladem pro zfilmování), získal roli místo původně zamýšleného Lona Chaneyho. (S postavou se identifikoval natolik, že si před smrtí přál, aby byl do rakve uložen v Draculově kostýmu.)

Zatímco snímání německého kameramana Karla Freunda i některé konkrétní sekvence vděčí za inspiraci německému expresionismu a klasické „draculovské" adaptaci Friedricha Wilhelma Murnaua Upír Nosferatu (1922), Lugosi přišel se zcela novou představou „ nemrtvého " monstra jako noblesního šlechtice z cizí země. Jako takový se Stokerův hrdina zachovává v řadě dalších přepisů dodnes. - Snímek, který byl původně bez hudby (nepočítáme-li sekvenci odehrávající se v hledišti opery), je uváděn s dodatečnými kompozicemi Philipa Glasse z roku 1999, nahranými věhlasným seskupením Kronos Quartet.

Upozorňujeme na životopisnou komedii Ed Wood (1994), v níž se Bela Lugosi objevuje jako jedna z hlavních postav, a na čerstvý filmový návrat k Murnauově nesmrtelné klasice s titulem Ve stínu upíra (2000).

ZDROJ: Filmový přehled, r. 2001