Filmů zabývajících se reálnými čarodějnickými procesy není mnoho. A nás pochopitelně může těšit, že na nejvyšších příčkách mezi těmito historickými dramaty stojí tuzemské Kladivo na čarodějnice Otakara Vávry. Nicméně k tématu se vyjádřili i další režiséři a mezi nimi v roce 1971 také britský filmař Ken Russell, jehož Ďáblové možná nepatří k nejznámějším snímkům, ale rozhodně jim nelze upřít působivost.
Děj snímku, natočeného podle reálných historických událostí, je situován do Francie na počátku 17. století. Do dob, kdy zemi víc než král Ludvík XIII. vládl obávaný kardinál Richelieu. A byl to právě on, kdo během své honby za posílením moci narazil na odpor osvíceného kněze otce Grandiera a rozhodl se zlomit starce lstí a lží. Z obav, aby skrze Grandiera nezačal stoupat vliv protestantů, rozpoutal s pomocí několika „uhranutých“ jeptišek monstrózní inkviziční frašku, na jejímž konci plály hranice a umírali nevinní lidé.
V hlavních rolích dramatu, které občas koketuje i s hororem, účinkují Oliver Reed jako Grandier a půvabná Vannessa Redgraveová jako řádová sestra Jeanne, hlavní účastnice fanatické války proti přeludům.

Skutečný případ francouzského kněze Grandiera (skvělý Oliver Reed), upáleného v souvislosti s posedlými jeptiškami v roce 1628, režisér filmu Ken Russell s chutí pojednal jako další ze svých příběhů výjimečného jedince, jehož společnost zničí kvůli jeho otevřenému přitakání životu a živočišnosti.
Autor zkoumal výdrž diváků esteticky svévolnou rekonstrukcí jednoho čarodějnického procesu. Při projekci na MFF v Benátkách prý ženy omdlévaly hrůzou. Kdo ovšem od zavedeného skandalisty Kena Russella mohl očekávat útlocit při evokaci čarodějnických procesů? Inscenační expresivita (dobová kritika ji nazvala sadismem) šla ruku v ruce se svévolně antihistorickým výtvarným řešením, jež měl na svědomí příští režisér Derek Jarman.

Autor/Zdroj: Popis
časopis Cinema