Doktor psychologie Norman Goodman (Dustin Hoffman) je expert na situace, jak se chovat v případě setkání s mimozemskou civilizací. Stává se členem vědeckého týmu, který je vyslán do Pacifiku, kde byl nalezen podivný objekt evidentně mimozemského původu. Sestavený tým vědců se dostává tisíce stop pod hladinu moře, kde objevují záhadnou kouli. Je obrovská, blýskavě zlatá a vyrobena z neznámého tekutého kovu. Je schopna pohlcovat světlo a nemá žádný vchod. Od chvíle, kdy se rozhodnou prozkoumat celý objekt a proniknout dovnitř, začíná se kolem nich, s ubývajícím časem a kyslíkem, odehrávat série hrůzostrašných událostí...

Americký scenárista, režisér a producent Barry Levinson se prosadil jako tvůrce autobiograficky laděných příběhů (Bistro), společenských čí psychologických dramat (Rain Man) a smutných komedií (Konkurenti). Naposledy na sebe upoutal pozornost komedií Wag the Dog. V adaptaci bestselleru úspěšného Michaela Crichtona Koule (1987, česky v nakladatelství Svoboda-Libertas, Praha 1993) se však překvapivě pustil na tenký led science-fiction. Natočil komorní drama s četnými prvky hororu, odehrávající se na mořském dně v Tichém
oceánu. - Skupina čtyř vědců (psycholog, astrofyzik, biochemička a matematik), podléhající velení námořního důstojníka Barnese, má prozkoumat gigantickou kosmickou loď nalezenou v hlubinách oceánu. Předpokládá se totiž, že by mohlo dojít ke kontaktu s mimozemšťany. Ve vesmírném tělese je objeven záhadný objekt ve tvaru dokonalé koule ze zvláštního kovu. Záhy poté se začnou v těsné podmořské stanici odehrávat velmi podivné věci. Po boji se záhadným nepřítelem, který na sebe bere různé podoby, přežijí jen tři hrdinové. Ti zjistí, že "živá" Koule má schopnost realizovat jejich podvědomé představy, úzkosti i sny. Nakonec se jim podaří společným úsilím vymanit se
z moci mimozemského tělesa a dokonce je vyslat zpět do vesmíru. - Snímek těží z běžných rekvizit i postupů žánru sci-fi (zajímavé je v tomto smyslu spojení vesmíru s podmořským prostředím, využité ovšem jižj v Propasti). Nescházejí tu nejrůéznější efekty a dramatické situace. Podstatné však jsou mezilidiské vztahy protagonistů a psychologie postav. Tvůrcům se však odlišné roviny nepodařilo skloubit do věrohodného tvaru. Oproti předloze tu dochází k řadě
zkratek, jež komplikují pochopení sofistikovaného příběhu. Navzdory hvěnému obsazení tak vzniklo dílo, jež zdaleka nedostálo svým ambicím.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Ať je to cokoli, právě to zaútočilo v hlubinách jižního Pacifiku. Ale svět není dosud připraven na novou moc! Psycholog Dustin Hoffman, biochemik Sharon Stoneová, matematik Samuel L. Jackson a velitel mise Peter Coyote čelí podmořskému sci-fi šílenství hodně duté koule Michaela Crichtona.


Někde mezi Samoou a Fidži, nízko nad monotónní šedomodrou hladinou Pacifiku, se řítí helikoptéra vojenského námořnictva Spojených států amerických. Na její palubě je specialista na krizovou psychologii Dr. Norman Goodman (Dustin Hoffman), který už dávno zapomněl na jeden docela výhodný kšeft, který mu kdysi přihrála Komise pro národní bezpečnost. Do své zprávy, nazvané "Doporučení pro lidský kontaktní tým k jednání s odlišnými formami inteligence", tehdy napsal: "Kontaktní tým musí být připraven na mezní psychologické tlaky...Úzkost, která se dostaví při setkání s odlišnou formou života, nebyla dosud doceněna. Obavy, vyvolané kontaktem s neznámou formou inteligence, nejsou prozkoumány a nemohou být dopředu přesně odhadnuty. Ale nejpravděpodobnějším následkem takového kontaktu je naprosté zděšení." Když helikoptéra dosedla na palubu jedné z lodí strategické vojenské flotily, zdánlivě bezúčelně kotvící uprostřed Pacifiku, netušil, že jeho někdejší akademická fabulace se záhy stane reálnou noční můrou, která na něj více než tři století čeká v mrazivé hlubině oceánu.

Takto, téměř identickým filmovým přepisem prvních stránek Crichtonovy stejnojmenné psychologické sci-fi (v češtině vyšla v roce 1993) startuje zkušený režisér Barry Levinson (Rain Man) psychologický sci-fi thriller, který má všechny předpoklady stát se diváckou a komerční bombou. Ambice jsou přímo úměrné osmdesátimilionovému rozpočtu, hvězdnému hereckému "kontaktnímu týmu", oscarovému režisérovi i pověsti jednoho z nejdražších a nejzkušenějších hollywoodských "literátů" Michaela Crichtona. Výsledek ale balancuje evidentně pod standardem všech zúčastněných. Koule má totiž hodně daleko k proklamovanému dokonalému tvaru z dílny mimozemské civilizace. Spíše připomíná prázdnou bublinu, udýchaně protlačenou bublifukem a snaživě kolorovanou akčními podmořskými vložkami a pseudoobjevnou moralitou o nedokonalosti člověka.

Zřejmě nejvíce zákeřných faulů Koule utržila od "bojůvky" scenáristů, která si ji, podle pravidel amerického fotbalu, přihrávala z ruky do ruky. Výchozí adaptaci Crichtonovy látky totiž nejdřívě spáchal Kurt Wimmer a jeho hybrid posléze dorazili rukou společnou a nerozdílnou scenáristé Stephen Hauser a Paul Attanasio. "Koordinovaným" týmovým úsilím tak byl nejslabší článek Crichtonova slušně založeného příběhu (který spočívá v poněkud deklarativní a simplifikované pointě) ještě umocněn a činí z poslední třetiny filmu chaotický spletenec motivů, pseudomotivů a odpovědí na otázky, na něž se nikdo neptal. A tak značně rozpačitý závěr, ve kterém se hrdinové rozhodnou, že nejlepší je na všechno zapomenout, je i návodem, jak se má zachovat dezorientovaný divák, který sice celou dobu dával pozor, ale stejně má pocit, že mu něco zásadního muselo uniknout.

Barry Levinson neměl nikdy vážnější problémy s řemeslem ani s psychologickou charakteristikou svých postav. A tak se možná příliš bezstarostně vydal plnou parou do výsostných vod Stevena Spielberga a Michaela Crichtona, kteří spolu dokáží suverénně proplouvat úskalími žánru, mixujícího prvky vědecké reality a dramatické pseudovědecké fikce. Namísto sugestivní autenticity, plynoucí z takto založené geniální mystifikace (např. v Jurském parku) Levinson komponuje Kouli ve dvou odlišných, lineárně řazených průmětech. Nejdříve buduje silnější první polovinu snímku, evokující reminiscence na to lepší, co si pamatujeme z Propasti, Contactu a již velmi vzdálených Blízkých setkání třetího druhu. V koncovce ovšem razantně změnil rytmus (do hororové roviny Horizontu události) a převálcoval tohle slibné očekávání chaotickou palbou standardního akčního kalibru (exploze, požáry, jedovatí vodní hadi, útočící sepie či přízrak monstrózního kalmara - na kterého už zřejmě v rozpočtu nezbyly drobné, takže je k vidění jen jako zelená skvrna na monitoru sonaru). Crichton nabídl slušnou zápletku i filmařsky vděčnou podmořskou kulisu gigantického vraku kosmické lodě, v jejíž útrobách kontaktní tým najde tajemnou kouli, která dává člověku dosud nepoznanou (a nebezpečnou) moc. Bez velkých ohledů na věcnou i vizuální logiku vypreparoval Levinson (v účinné spolupráci se scenáristy) z této látky fragmenty, které drží pohromadě hůř nežli explodující podmořská stanice. Závěrečné filozofování v přetlakové komoře, podporované bonmoty typu - "Co se stane, když se tahle moc dostane do nesprávných rukou?" a "Máme moc zapomenout že máme moc?" - nepůsobí příliš věrohodně ani v (mnohem konzistentnější) Crichtonově původní předloze. Odrecitována na filmovém plátně se tahle póza odpovědných, kteří si včas uvědomí, že na to nemají, ještě násobí jako falešné gesto. A totální amnézie je hodně nouzovým řešením ve chvíli, kdy už není o čem hrát. Jenomže Levinson se svým týmem vymysleli navíc ještě třešničku na dortu a stylem, který připomíná rustikální ranné fantazie Karla Zemana, nakonec vyslali záhadnou kouli zpátky k nebesům. Proč ne, stejně na ni všichni zapomněli.

Silný herecký tým hodil Levinson do hodně studené a hluboké vody. Údajně v ní zmrznete během dvou minut, ale přesto se v této vražedné třísetmetrové hlubině netrénovaný univerzitní profesor psychologie v předdůchodovém věku běžně potápí na nádech). Přestože se všichni profesionálně snaží, nemohou dělat o mnoho více nežli jim předepisuje chatrný scénář, operující se standardními klišé. A tak napětí v malé skupině uvězněné na dně oceánu zvyšují i komplikované mezilidské vztahy a potenciálně psychopatická Beth. Crichton ji popisuje jako vysokou, hranatou, svalnatou a žilnatou atletku, která se ohání činkami a běhá maratón - a tak Sharon Stoneová dostala zase jednu podivnou a nevděčnou hereckou příležitost. Zcela standardně a podle očekávání si neznámá síla také vybírá své oběti, a tak postupně řídnou řady komparsistů a méně známých herců, zatímco pro hvězdy je včas k dispozici miniponorka. Jen s Peterem Coyotem to nakonec nedopadne nejlépe, ale po jeho zkušenosti s Hořkým měsícem (kde si alespoň trochu užil) snad ani nemohl doufat, že přežije.

Levinsonova Koule prostě není tak ideálně kulatá jak se o ní tvrdí a rozhodně má vady na kráse, které nelze jen tak přehlédnout. A i když je její poselství dílem mentorující a dílem zmatené, najdete v něm (kromě pocitu nechtěně promarněné příležitosti) alespoň fragmenty věčných pravd, které si čas od času neškodí připomenout.

Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema