Tvář, obsažená už v názvu filmu, je tu synonymem masky, fenoménu, jemuž Bergman přikládá ve svém filmovém inventáři mnohoznačný význam: maska jako nezbytná pomůcka při proměně herce do role, jako ochranný kryt pro lidskou tvář v její zranitelnosti. Maska však může být nebezpečně zrádná svou dokonalou přilnavostí, pokud si ji člověk osvojí tak, že mu přiroste k tváři. S touto maskou (v jungovské terminologii personou"), ukazovanou veřejnosti, vedou rozpolcení bergmanovští intelektuálové těžký vnitřní souboj. Magnetizér Vogler (Max von
Sydow) se v uhrančivé masce proměňuje v záhadného, aristokraticky vyhlížejícího cizince. Součástí jeho maskování je i předstíraná němota, kterou dává najevo pohrdáni a nechat komunikovat. Tuto figuru ještě lze odmaskovat a odhalit její pravou totožnost-obyčejného, nezajímavého kejklíře. Ale mnohým figurám v Bergmanových filmech odnímá maska jejich skutečnou podobu, neboť ji už nelze sejmout, aniž by nebyla stržena z obličeje i živá kůže (v obrazné metafoře takový úkon provede s naturalistickou doslovností stará dáma v Hodině vlků nebo pacient ve filmu Tváří v tvář).

Autor/Zdroj: /Kino AERO